Ve vesmíru existují místa, která se na první pohled zdají docela nudná. Občas se v nich vrtí nějaká průměrná galaxie, ale jinak kde nic, tu nic. Avšak i tyto lokality mohou skrývat nečekaná překvapení.
Mezi pražským Žižkovem a galaxií NGC 1600 se rozprostírá vzdálenost dvou set milionů světelných let. Kdyby tedy nějaký její obyvatel namířil právě teď svůj extrémně výkonný teleskop na naši planetu, spatřil by, kterak se po Zemi prohánějí dinosauři. Tak dlouho letí světlo od nás až ke vzdálené galaxii.
Jejím objevitelem byl astronom anglicko-německý William Herschel (1738–1822), když v roce 1786 zkoumal souhvězdí Eridanu.
Astronomové této oblasti říkají vesmírný zapadákov, kde kosmické lišky dávají dobrou noc. O to víc byli překvapeni nejnovějším objevem z těchto míst. To, že centra galaxií tvoří černé díry, bere věda již jako hotovou věc.
I galaxie NGC 1600 ve svém nitru skrývá otesánka, který ze svých gravitačních spárů nepustí ani světlo. Ale místní černá díra je skutečná gigantická příšera z hlubin. Aby její objem zaplnily hvězdy velikosti našeho Slunce, muselo by se jich sejít hned 17 miliard!
Kdyby se nacházela v centru sluneční soustavy, její horizont událostí by ležel na úrovni oběžné dráhy Pluta.
Černá díra v galaxii NGC 1600 sice není známým vesmírným rekordmanem, ten má objem dokonce 21 miliard Sluncí. I tak je její objev překvapením. Vědci byli dosud přesvědčeni, že tyto supermasivní černé díry se nacházejí pouze uprostřed obrovských galaxií, kterých není příliš. Jinými slovy, v představách badatelů byly velké černé díry docela vzácností.
Jenže galaxie NGC 1600 je skutečně jen průměrná a pro existenci supermasivní černé díry vlastně nevhodná.
Jenže přes veškeré teoretické předpoklady tam prostě je!
Objev supermasivní černé díry učinili vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley. Astronomka Chung-Pei Ma k objevu podotkla, že gigantická černá díra v takové pustině působí podobně jako mrakodrap někde na vesnici. Samozřejmě, že na základě jednoho objevu nelze dělat předčasné závěry.
Gigant uvnitř NGC 1600 může být výjimkou potvrzující pravidlo a supermasivních černých děr ve vesmíru je skutečně málo. Ale kdo ví, třeba je vesmír plný podobných objektů.
Každopádně, badatelé mají nyní další téma pro své výzkumy.
Facebook
Twitter
RSS