Sloupy dýmu stoupají k nebi a uličkami se ozývá zoufalý křik. Útoku divokých kmenů vyzbrojených železnými zbraněmi zdejší lid nedokáže vzdorovat. Výkladní skříň Chetitů počítá své poslední hodiny.

Tak jsme si ještě nedávno představovali pád Chattušaše. Jenže novější výzkumy ukazují něco trochu jiného, mnohem záhadnějšího…

Francouzský archeolog Charles Texier (1802–1871) postává na kopci nad tureckou vesnicí Boğazkale a fascinovaně hledí na rozvaliny rovných ulic a velikých budov. Velicí kamenní lvi stráží brány do města.

Uprostřed vší té historické krásy leží obdélníkové základy s torzy sloupů. V mysli se mu hned dokreslí do nádhery antického chrámu. Texier rozvaliny prezentuje jako objev hlavního města jednoho z keltských kmenů, galackého Tavia.

To bylo ale s největší pravděpodobností rozebráno pro stavbu jiného města, zhruba 160 km vzdáleného Büyüknefu. O tom, že roku 1834 ve skutečnosti neobjeví Tavium, ale centrum chetitské říše, Chattušaš, se nikdy nedozví…

Zatracené mořské národy…

Chetitská říše se rozpíná přes dnešní vnitrozemí Turecka a část Libanonu a Sýrie. Po dlouhých rovnocenných půtkách s Egyptem si Ramesse II. Veliký vládnoucí mezi lety 1279 až 1213 př. n. l. bere na stvrzení míru jednu z chetitských princezen.

Přesto se nakonec ani na první pohled nezdolná chetitská říše nepopasuje s divokými kmeny, které se i se svými železnými zbraněmi proženou Řeckem, Itálií a nakonec i Malou Asií.

Slovutný útvar padá s rokem 1190 př. n. l., ale poslední z chetitských pevností, Karchemiš ležící na dnešní hranici mezi Tureckem a Sýrií, vzdoruje až do roku 717 př. n. l. To je ale již hlavní město a středobod mezinárodního obchodu Chattušaš v rozvalinách. Zničila ho invaze divokých mořských národů?

Šestikilometrové hradby

Na délku má dva kilometry, na šířku skoro jeden a půl. Ve 14. a 13. století př. n. l. v Chattušaši žije na 10 000 obyvatel, které chrání šest km dlouhé a šest metrů vysoké hradby o tloušťce osmi metrů. Zbudovány jsou z v průměru 20tunových balvanů.

Ve městě nechybí potrubí dovádějící od pramenů pitnou vodu, nádrže, kanalizace a dokonce ani trativody. S pořádným archeologickým průzkumem se tu začne v první dekádě minulého století. A stále není u konce. Archeologie nese ovoce.

Ukáže se, že definitivní tečku za mocnou aglomerací učiní nájezd mořských národů. Tak tomu i několik desetiletí věříme…

Víme, že nic nevíme!

Jenže pak přijde novinka od vědeckého týmu vedeného německým archeologem Jürgenem Seeherem (*1953). Ano, Chattušaš podle Seehera skutečně vyplení nepřátelé, ale… V tu chvíli jde již téměř o prázdné město!

Zdá se, že všechny důležité osoby i s cennostmi a nejdůležitějšími úředními záznamy jsou již hodnou dobu pryč!

Spousty tabulek z hlavního města se postupně vynořují v dalších bývalých aglomeracích kdysi gigantické říše – nově například v Šapinuwě, vzdálené 70 km od Chattušaše. Proč ale město opustili dřív, než hrozilo nebezpečí?

S výzkumem Chattušaše to tak začíná vypadat, že čím víc tajemství nám zdejší ruiny odkrývají, tím méně toho víme…