Nové městské opevnění se buduje v italském městě Arezzu, když dělníci v listopadu 1553 nacházejí v blízkosti brány San Lorentino nevšední bronzovou sochu. Záhy se ukáže, že jde o dílo dávných Etrusků – civilizace, která na Apeninském poloostrově vzkvétala ještě před rozmachem Říma.
Arezzo je v 16. století součástí florentské republiky. Zdejší vladař Cosimo I. Medicejský (1519–1574) patří mezi velké vzdělance své doby. Památka na etruskou civilizaci ho zaujme. Socha, o níž si zprvu všichni myslí, že znázorňuje pouze lva, proto okamžitě putuje do jeho Starého paláce (Palazzo Vecchio). Nenechá si ji jen pro sebe, obdivovat ji může i veřejnost.
K soše tak zamíří třeba slavný malíř a autor biografií renesančních mistrů Giorgio Vasari (1511–1574). Právě on odhalí, že se ve skutečnosti nejedná o lva, ale porovnáváním s dalšími starověkými artefakty dospěje k závěru, že je to socha Chiméry – mytologické nestvůry se třemi hlavami – lví, kozí a hadí –, které dštily oheň.
Podle řecké mytologie, s níž byli Etruskové dobře obeznámeni, ji v Malé Asii zabil rek Bellerofontés, který na ni zaútočil ze sedla okřídleného koně Pegase.
Ztracené části
Sochu zřejmě kolem roku 400 př. n. l. nechala jako obětní dar zhotovit nějaká majetná rodina. Určena byla pro nejvyššího etruského boha Tiniu, jak svědčí rozluštěný nápis na její přední pravé tlapě. Ve chvíli nálezu Chiméře chyběl ocas. Dodatečně ho zhotovil sochař Francesco Carradori (1747–1824) v roce 1785. Dopustil se však přitom chyby, když do hadí tlamy vložil kozí roh.
Chiméra tak v jeho podání kouše sama sebe. Mnohem pravděpodobnější je, že ve své původní podobě i hadí hlava útočila na Bellerofonta. Historikové se shodují, že on a okřídlený Pegas byli součástí sousoší. Usuzují tak z Chiméřina výrazu, jenž je plný bojovnosti a zároveň bolesti z utržených ran.
Rek ani jeho kůň z bronzu se však nikdy v blízkosti Chiméry z Arezza nenašli.
Facebook
Twitter
RSS