Odkud jsou, nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde je nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají pak výše…“
Píše v novele Krysař (1915) nacionalista Viktor Dyk (1877–1931). Je to poutavý příběh na motivy staroněmecké pověsti. Ale zatímco Dykův Krysař krysy hubí pomocí píšťaly, v v indickém chrámu Karní Matá jsou naopak vítané. Pro místní hinduisty doslova posvátné.
Krysí reinkarnace
V krysím chrámu žije nejasný počet hlodavců. Jsou velké. Jsou všude. Mohou jich být desítky tisíc. Chrám je zasvěcen bohyni matce Karní Matá. Tato žena skutečně žila v klanu Charinů.
Byla léčitelkou, vypravěčkou a vtělením bojovné bohyně Durgy.
Když její synovec Lakšmán zemřel a Karní ho vzkřísila, byla bohem smrti Jamou upozorněna, že synovec již byl reinkarnován. Karní proto na Jamovi vyžádala, aby všichni členové klanu byli v budoucnosti reinkarnováni do těl krys po dobu, než se budou moci vrátit na zemi opět v lidské podobě.
Sama se dožila 150 let a zemřela jako překrásná mladá žena. Tedy zemřela… Její tělo zemřelo, duše se vrátila v těle krysy. Její následovníci věří, že Karní Matá, respektive krysa, je jejich přímým předkem.
Jíst, spát, meditovat
Věřící se sem nechodí pouze modlit, chodí sem s krysami jíst, spát, rozmlouvat. Podle jejich náboženství totiž věří, že člověk, který zemře, se znovu narodí jako krysa. Tento proces funguje i nazpět. Když zemře krysa, duše se opět vrátí na svět v lidském těle.
Věřící do chrámu donášejí dary, aby reinkarnace jejich blízkých proběhla bez problémů a bylo jim požehnáno do všech jejich budoucích životů. Do svatyně musí každý návštěvník vstoupit bosý, stoupnout na krysu je to nejhorší, co se může stát.
V takovém případě si boha můžete udobřit adekvátní náhradou, a to zlatem o stejné váze jako váží krysa, na kterou jste šlápli. Na druhou stranu, pokud vám krysa přeběhne přes nárt, znamená to neskutečné štěstí.
Ještě větším štěstím je ale pohlédnout do očí bílé kryse. Krysímu albínovi. Těch se tu vyskytuje jen pár. Ovšem pokud ji někdo spatří, vzbudí to takové pozdvižení, že rozvášněný dav nahání albína po chrámu, dokud se neschová někde ve zdi nebo v podlaze.
Tanec mezi výkaly
Věřící si sem chodí léčit nemoci, třebaže krysy mohou přenášet až 20 různých druhů nemocí. Lidé se pohybují bosí na místě, kde jsou všude zbytky jejich moči a výkalů.
Každý centimetr podlahy je pokryt krysími exkrementy a pouze jeden člověk je bohyní matkou povolen pro úklid. V chrámu se nikdo krys nebojí, mimo chrám je ale situace zcela jiná. Mimo chrám pořád zůstávají škůdci.
Krysí kult se tedy vztahuje pouze na konkrétní místo, nikoliv na celý zvířecí druh.
(Zdroj fotek: Shutterstock)