Co si dáme v kavárně?

Ať už chodíte do kavárny často, nebo občas, možná i vám se stane, že nevíte tak jistě, co se pod názvy různých káv přesně skrývá a jak to má chutnat. Zkusíme vám trochu poradit.

Ale než tak učiníme, podívejme se letmo do historie. Posuneme se o několik století zpátky, abychom zjistili, že když na přelomu 16. a 17. století se zásluhou benátských kupců dostala káva do Evropy, neměla to vůbec lehké. Káva měla své nepřátele v řadách italských kněží, kteří ji považovali za ďáblův nápoj, ani v Rakousku jí pšenka nekvetla.

V Anglii vznikla první kavárna v Oxfordu roku 1650 díky studentům.

V Paříži první podlehli vůni kávy umělci a kavárny rostly jako houby po dešti, ale to nakonec v té době už v celé Evropě.

Káva a my

Naše historie s kávou je poněkud přerušovaná, ale faktem je, že první kavárna na území Čech byla otevřená roku 1702 Turkem Ahmedem a bylo to v Brně. V Praze začal s kávou o něco později podnikat Arab Hatalah al Damaski, přezdívaný Deodatus. Procházel se po pražských ulicích v turbanu a kolemjdoucím nabízel kávu v malých koflících. Tu zaléval horkou vodou z nádoby, kterou nosil s sebou.

Obchody se hýbaly, a tak si roku 1714 otevřel v Praze, v dnešní Karlově ulici, první kavárnu U zlatého hada.

Schůzky nad kávou

Kavárny prosperovaly zejména za první republiky, byly luxusní i menší a lidé se v nich s oblibou scházeli jen tak na kus řeči, přečíst si noviny, či vést disputace o všem možném, včetně politiky. Jen s tou kávou to začalo být během války a po ní slabší, což mimo jiné dokazuje značná obliba turka, který se v mnoha domácnostech vaří stále.

Dnes už o kvalitní kávu taková nouze není, kaváren je také dostatek, tak ještě si vybrat tu pravou.