„Je tomu skoro 350 let, co jsme my a naši praotcové osídlili tuto nádhernou zemi, ale nikdy předtím nedocházelo k takovému teroru, jakému my nyní čelíme ze strany pohanů,“ pohoršuje se středověký vzdělanec Alcuin z Yorku…V roce 793 zaútočili na klášter Lindisfarne u anglických břehů Vikingové.
Severští bojovníci z oblasti dnešní Skandinávie se zjevují znenadání jako démoni. Fakt, že Angličané vystavěli klášter Lindisfarne na přílivovém ostrůvku, svědčí o tom, že z moře rozhodně žádnou hrozbu nečekali. Přece se tak stalo.
Klíčem k úspěchu nájezdů, kterými Vikingové budou v následujících třech staletích terorizovat nejen britské ostrovy, ale třeba také Francii, jsou jejich lodě.
Jsou rychlé, poradí si hravě s mořskými vlnami, ale díky malému ponoru s nimi mohou válečníci klidně vplout i do říčních koryt, hluboko do vnitrozemí.
Kořist místo dědictví
K expanzi do Evropy nutí Vikingy nedostatek úrodné půdy na severu i populační boom. Početné rodiny nedokážou zajistit všem svým potomkům odpovídající dědictví.
Je potřeba hledat uplatnění jinde. Dále do světa je žene také obchod, popíchnou je i snahy křesťanů o christianizaci pohanů.

Zbraň neustále při sobě
Každý svobodný muž mezi Vikingy má právo nosit při sobě neustále zbraň. V první řadě se jedná o meč, který má však pro severské válečníky mnohem spíše symbolický význam.
V boji raději používají kopí, nože, sekyry a brání se kulatými dřevěnými štíty, jež jsou ve svém středu pokryté kovovým plátem. V průměru mají tyto štíty nejčastěji 75–90 centimetrů. Vikingové také používají luky, dlouhé až 193 centimetrů.

Smrti se nebojí
Někteří Vikingové, označovaní jako berserkové, proslují v boji svou zuřivostí. Vrhají se vždy do největší bitevní vřavy jako smyslů zbavení, s pěnou u úst. Jako by to ani nebyli lidé, ale zvířata.
Za jejich stav údajně mohou alkohol a halucinogenní látky, získávané z hub. Necítí bolest, smrti se nebojí. Často bojují nazí. To má mohutný psychologický účinek na nepřítele.
Nahotou jej vyvedou z konceptu, zároveň tím dávají najevo, že je neděsí, že utrží nějaký ten šrám.
