Z našich končin známe muže v černém pouze jako filmové hrdiny, kteří se všem snaží pomáhat. Jenže američtí záhadologové mají s těmito tajemnými postavami mnohem více zkušeností. A z některých z nich běhá mráz po zádech.

Co přesně jsou muži v černém zač a kam až sahají jejich schopnosti? Podle nových svědectví se možná dokáží dostat do lidských myslí i snů!

Je 8. února 2016, 2:00 ráno. Zvláštní noc začíná. Muže ze spánku vytrhává podivné mumlání. Vychází to odněkud z chodby. Snaží se mžourat do temnoty, ale ta je neproniknutelná, nic tam nevidí.

Přesto se jako ve snách zvedá a pak si to uvědomuje – je ve snu, ještě spí. A pak k němu něco promluví. Hluboký, hrdelní, chraplavý šepot říká: „Můžu ti pomoci. Stačí jen říct ano.“ Muž v tu chvíli pociťuje strach a přítomnost něčeho doopravdy zlého.

Nemůže se ani pohnout. O co tady jde?

Spánková paralýza?

Mužem je známý britský novinář, kryptozoolog a ufolog Nick Redfern (*1964). Při čtení popisu každého ihned napadne, že jde o spánkovou paralýzu (stav mezi spánkem a bděním, kdy se mohou objevit halucinace), ale zkušený lovec záhad nesouhlasí:

„I ve stavu, kdy jsem částečně spal, jsem jasně vnímal, jak se mě něco snaží oklamat, zmanipulovat mě do rozhodnutí.

Tak jsem se vší silou soustředil a dokázal nahlas říct ‚Ne!‘ Snažil jsem si v mysli vytvořit bariéru mezi mnou a tím, co na mě mluvilo.“ Zároveň prý při tom silně vnímal, že kdyby odpověděl „Ano“, dal by tím svolení čemusi nezemskému, co by se nad ním mohlo chopit vlády a napáchat kdo ví jaké škody.

Cítil, že jeho odmítnutí neznámou entitu rozzuřilo. Pak se odmlčela a Redfernovi se ulevilo. Zážitek jej utvrdil v jeho dlouhodobém přesvědčení – to, čemu říkáme spánková paralýza, ve skutečnosti nevzniká v naší mysli. Je to způsobené někým zvenčí!

Následujeme loutkovodiče?

V následujících dnech Redfern hledá odpovědi. Při bádání ho zaujme výrok anglického mystika a léčitele Samuela Hatfielda, který se problematikou snů a neobvyklých jevů v nich zabývá. „Proč by se někdo cíleně snažil nabourat do cizích snů?

Důvodů existuje celá řada, ale nejhlavnější z nich zní: Aby ovlivnili myšlení dotyčného,” říká Hatfield. Podle něj se jevy ze snů ukládají do podvědomí a během dne pak mají vliv na naše každodenní životy a rozhodování v nich.

Paměť, motivace, instinkty, ale i emoce – to vše tím může být narušeno. Snoví vetřelci mají chtít skrze toto dosáhnout kontroly nad našimi běžnými reakcemi.

Je tedy konečnou stanicí těchto snah situace, kdy budeme jako loutky naslouchat pokynům vloženým do našich myslí skrze sny? Ale kdo by něco takového dokázal?

Konec dobrý, všechno dobré?

Po děsivém zážitku čekají Redferna ještě dvě další noci, kdy slyší hlasy. Změní se ale to, že jim už nerozumí. Slova se střídají šílenou rychlostí, až konečně utichnou. Od té doby už se nevrátí ale Redferna nutí bdít v pozdních hodinách dodnes.

Komu ale patřily? Znepokojivou okolností je skutečnost, že se objevily v době, kdy byla na pultech Redfernova kniha Muži v černém: Reálná svědectví a děsivé zážitky. Chtěl mu tímto někdo naznačit, aby se věnoval raději jiným tématům?

Byli to právě muži v černém, kteří se podle některých konspiračních teorií snaží zamést důkazy o UFO? A co když podobné nezvané návštěvy ve snech zažívají i lidé, kteří o těchto věcech nemají žádné povědomí? Nebo nic z toho není pravda?