I v nízkých počtech dokázali zahnat na útěk tisícihlavé oddíly nepřítele. Nevnímali strach ani bolest a v návalu fanatismu si byli schopni rozkousat okraj štítu na třísky.
Nikoho tedy nepřekvapí, že jsou vikinští berserkové atraktivním tématem pro laickou veřejnost i vědecké kruhy, přičemž jsou to právě badatelé v bílých pláštích, kteří se pokusili odhalit tajemství jejich nepřekonatelné divokosti.
Tato specifická „zvířeckost“ se označuje jako berserkergang a podle řady odborníků vykazuje jasné známky intoxikace nějakou rostlinou, přičemž tento předpoklad plně potvrzuje i nejnovější hypotéza etnobotanika Karstena Fatura.
Ten se odbornému periodiku Journal of Ethnopharmacology svěřil se svou domněnkou, že válečníci mohli využívat blín černý (Hyoscyamus niger) – jedovatou rostlinu z čeledi lilkovitých, kterou lidé používali již v dobách starého Řecka jako narkotikum, anestetikum a lék na bolest či nespavost.
Vědec se tak postavil na odpor zatím nejrozšířenější hypotéze, podle které měli divocí Vikingové využívat muchomůrku červenou (Amanita muscaria).
![Etnobotanika Karstena Fatura má za to, že za divokost berserků mohl blín černý.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/05/1-9.jpg)
Děravá hypotéza s červenou houbou
Fatur připouští, že řada příznaků chování Vikingů odpovídá také požití hub.
Přesto mu jedna zásadní věc na muchomůrce červené nesedí – jejich konzumací člověk nedocílí záchvatů nekontrolovatelné agrese a vzteku, což bylo u berserků to vůbec nejviditelnější poznávací znamení.
Vědec si proto stojí za svým a nadále obhajuje blín, po kterém byly takové změny chování již opakovaně potvrzeny. „Tento efekt se může projevovat různě – od pouhého podráždění až po plnohodnotný záchvat vzteku.
Tyto projevy se liší jak podle dávkování, tak i podle mentálního nastavení konkrétního jedince.
A protože právě vztek je nejtypičtější složkou berserkergangu, jsou tyto symptomy kritickým argumentem, proč je blín lepším vysvětlením než muchomůrky,“ vysvětluje Fatur.
![Možná za to mohly i muchomůrky.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/05/3-9.jpg)
Když si příznaky dávají načas
Blín navíc dokáže potlačovat bolest, což by odpovídalo historkám o válečnících, kteří byli takřka nezranitelní a nenechali se tak snadno skolit. Navíc ho bylo v tehdejší Skandinávii všude plno, což se o muchomůrkách červených rozhodně říct nedá.
Potvrzuje to řada důkazů archeologické povahy, třeba ženský hrob z Dánska z roku 980, v němž byla objevena semínka blínu ve speciálním váčku.
Přesto se nejedná o dokonale odpovídající hypotézu a sám vědec připouští, že některé historky s typickými příznaky užívání blínu nekorespondují – například už zmíněné okusování štítu, které nejvíce ze všeho připomíná příznak duševní poruchy.
Fatur tedy doufá, že se do jeho výzkumu zapojí archeologové, kteří do celé problematiky vnesou nové světlo.
![Válečníci obvykle běželi v linii spolu s ostatními Vikingy, aby se pak krátce po střetu s nepřítelem oddělili od zbytku vojska a začali rozsévat](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/05/2-9-768x432.jpg)