Když je v polovině 18. století na Ostravsku objeveno uhlí, nikdo zatím netuší, jaké bohatství se tady ukrývá. Otevřeno je pár mělkých jam, ze kterých se uhlí doluje.

O necelých 100 let později ale přichází průmyslová revoluce, která těžbu na Ostravsku řádně rozpohybuje.

Mělké jámy už nestačí, je zapotřebí zakládat skutečné doly. Mezi prvními, které se zde otevřou, je Karolína roku 1842 a Šalamoun o dva roky později.

Poptávka tehdy rozrůstajících se Vítkovických železáren se neustále zvyšuje, a proto je roku 1852 založen Důl Hlubina. První uhlí je z něj, konkrétně z hloubky 97 metrů, vyvezeno o pět let později.

Šachty má ve svém majetku baron Salomon Mayer von Rothschild (1774–1855), vídeňský bankéř a zakladatel tamní větve slavné rodiny.

Premiéry i tragédie

Z Dolu Hlubina se brzy stane výstavní kousek celého Rakouska-Uherska. Je to právě on, kde se začnou, jako ve vůbec prvním císařském dole, používají benzinové lampy.

Stane se tak v roce 1859. O šest let později zažívá důl další premiéru – pro trhací práce se nasadí dynamit. Rok 1867 ale není jen rokem oslav, v dole totiž dochází k první tragické události.

Na kalendáři byste našli pondělí 29. červenec a horníci na šichtě si připravují dynamit. Při odpalu ale dojde k výbuchu nahromaděného metanu. Během této tragédie umírá 61 horníků a 23 je zraněno. Jedná se o největší důlní neštěstí na Ostravsku v dějinách těžby.

Kolem první světové války se z Dolu Hlubina ročně vytěží 200 000–280 000 tun černého uhlí. Pak vydá ještě víc. V roce 1927 je vytěženo 347 600 tun uhlí, v roce 1943 to je takřka 800 000 tun.

Podle odhadů se za jeho 134letou historii vytěží 56 milionů tun černého uhlí. Roku 2002 je pak důl prohlášen za národní kulturní památku.