Svatý grál představuje v křesťanské mytologii bájný kalich, ze kterého pil Ježíš Kristus při poslední večeři a do kterého byla po ukřižování zachycena jeho krev. Má to být zdroj věčného života a zdraví. Podle legend měli ale podobný pohár vlastnit i perští králové…
Perská říše byla ve starověku jednou z nejmocnějších říší na světě. Za vlády achaimenovské dynastie činila její rozloha 5,5 milionu km² a žilo v ní přes 35 milionů obyvatel.
Perští králové vedli řadu úspěšných dobyvačných válek a porazili mnoho tehdy mocných starověkých království, jako byl třeba Egypt nebo Asýrie.
Podle legend jim ale k těmto úspěchům výraznou měrou pomáhal i jeden mocný artefakt, který jim propůjčoval nadlidské schopnosti. Odborníci jsou dokonce přesvědčení, že právě tento předmět se stal předobrazem křesťanského svatého grálu. Odkud ale pocházel?
Vyvolený bohy
Na úsvitu perských dějin, když se ještě území dnešního Íránu dělilo na jednotlivé městské státy, měl na trůn ve městě Persepolis usednout mytický král Džamšíd.
Ten prý za svou odvahu a spravedlivé panování dostal od bohů zvláštní pohár, který mu měl pomoct vybudovat velkou a slavnou říši.
S pomocí tohoto mocného artefaktu dokázal Džamšíd přemoci okolní městské státy, a vytvořit tak zárodek pozdější mocné Perské říše. Jenže podle legendy král zpyšněl a začal se ke svým poddaným chovat krutě. Bohové ho proto potrestali.
Zbavili ho ochrany, kterou mu pohár poskytoval, načež ho v následující bitvě zabil jeden z jeho soků. Pohár se ale stal ceněným vlastnictvím všech následujících perských králů.
Byl zdrojem jejich síly a důkazem toho, že právě oni mají božské právo vládnout všem ostatním říším.
Božská mana?
Džamšídův pohár je v legendách popisovaný jako zlatá číše se sedmi „prsteny“. Měl obsahovat záhadnou tekutinu, která z poháru nikdy nemizela. Hladina prý fungovala i jako zrcadlo, ve kterém bylo možné vidět budoucnost.
A pokud se tohoto zvláštního elixíru někdo napil, jeho blahodárné účinky dokázaly výrazně prodloužit život.
Není divu, že si perští králové tento poklad chránili jako oko v hlavě. Přesto se ale měl pohár jednoho dne ztratit neznámo kam.
Od té doby už prý Perská říše zažívala jen samá neštěstí a pohromy korunované tažením makedonského krále Alexandra Velikého (336–323 př.n.l.) a následným zánikem achaimenovské Persie.
Je pověst o Džamšídově poháru skutečně jen legendou, jak tvrdí skeptici, nebo opravdu existoval? A nemohlo se jednat o nějaké vyspělé zařízení možná mimozemského původu?
*** Záhada ztracené perské armády ***
* V roce 525 př. n. l. vtrhla perská armáda do Egypta, který si velmi brzy podrobila. Ne každá část bývalé egyptské říše ale hodlala uznat perskou nadvládu.
Do čela odboje se postavila oáza Síwa, známá především díky slavnému orákulu.
* Peršané vyslali proti rebelům silnou armádu až 50 000 mužů, aby odbojnou oázu obsadila. Jakmile ale vojsko vstoupilo do pouště, zmizelo a nikdo ho už nikdy neviděl. Ztracené vojáky objevili až archeologové více jak 2500 let poté.
* Dodnes je záhadou, co se s armádou stalo. Starověký dějepisec Hérodotos (484–425 př. n. l.) napsal, že celou armádu zasypala nebývale silná písečná bouře. Jenže mohla by písečná bouře zabít 50 tisíc mužů?
Možná ale k ničemu takovému vůbec nedošlo a rebelové Peršany jednoduše porazili v bitvě. Nemohl tedy být příběh o písečné bouři spíše jen krycí verzí, která měla zakrýt tragickou porážku?
