„Černý obludný tovární komín a ďábelský podnik kotláře posedlého velikášstvím,“ tak označuje s odporem novou věž, která mění panorama Paříže, francouzský spisovatel Émile Zola. Zdatně mu sekundují i další literáti, Alexandre Dumas mladší nebo Guy de Maupassant.
Když 6. května 1889 proudí davy lidí na právě otevřenou světovou výstavu v Paříži, nemohou minout čerstvě dostavěnou Eiffelovu věž. Právě ona totiž tvoří vstupní bránu do expozice. Mnozí ale nemají pro dílo francouzského inženýra Gustava Eiffela (1832–1923) žádné pochopení.
Vezmou ji na milost
Jedním z jeho hlavních odpůrců se stává spisovatel Guy de Maupassant (1850–1893). Údajně dokonce na čas odjede z Paříže, aby se na novou dominantu města nemusel dívat… „Není na tom dost, že je vidět ze všech stran, že je v každé výloze, ale ona je i v každém tištěném materiálu,“ prohlašuje prý nespokojeně. Stavbu, budovanou od 28. ledna 1887 do 30.
března 1889, nakonec ale vezmou na milost i ti nejzavilejší křiklouni.
Slyší ji až v Americe
Když roku 1909 končí 20letá koncese na věž, její tvůrce si uvědomuje riziko, že by mohla být rozebrána. Přesvědčí proto francouzského kapitána Gustava Ferriého (1868–1932), zodpovědného za bezdrátová spojení v armádě, že by se věž dala využít i pro vojenské účely. Sám dokonce zaplatí potřebnou výbavu.
Dočká se tak nejenom prodloužení koncese na dalších 70 let, ale i toho, že v roce 1913 lze rádiový signál z Eiffelovky zachytit i ve vzdálenosti 6000 kilometrů.
Facebook
Twitter
RSS