Paříž hoří, na barikádách se bojuje a král Ludvík Filip si neví rady. Spolu s chotí Marií Amálií nasedá na náměstí Svornosti do kočáru a za doprovodu vojska spěšně opouští město i zemi. Právě včas. Následující den lehne popelem i jeho vlastní královský trůn.
Ne všichni, kdo si od krále Ludvíka Filipa (1773–1850) po jeho zvolení v roce 1830 slibovali pokrok, mohou být spokojeni. Ne nadarmo se mu přezdívá „buržoazní monarcha“.
Za jeho vlády bohatnou bankéři či burzovní magnáti, zatímco v nemilosti se ocitají menší továrníci, o obyčejných dělnících ani nemluvě. Velký boj se soustředí na volební právo, kterým stále ještě disponuje jen hrstka vyvolených…
Krvavý banket
Už v roce 1847 se množí veřejná politická shromáždění opozice, kterým se říká bankety. Vláda je zakazuje, což ale neodradí organizátory akce, naplánované na 22. února 1848. Davy lidí v ulicích se rozehnat nepodaří. Objevují se první barikády.
Po střelbě do demonstrantů před ministerstvem zahraničních věcí je situace ve Francii kritická. Už po dvou dnech podává demisi neoblíbený premiér François Guizot (1787–1874), vzápětí abdikuje i sám panovník a prchá do exilu v Anglii. Královský trůn je vyvlečen z paláce a veřejně spálen.
Král, prezident, císař
Řízení státu přebírá dočasná vláda a je vyhlášena takzvaná Druhá republika. Další vlnu násilí vyvolá zrušení národních dílen, které měly pomoci snížit nezaměstnanost. Na sklonku revoluce Francie dostává novou ústavu i novou hlavu státu.
Už ne krále, ale prezidenta, kterým je ve dnech 10.–11. prosince 1848 po návratu z exilu zvolen Ludvík Napoleon (1808–1873). Ten se později nechá prohlásit císařem a historie ho bude znát pod jménem Napoleon III. Francouzská Druhá republika tak trvá jen pouhé čtyři roky.
Facebook
Twitter
RSS