Podle Světové zdravotnické organizace žije zhruba pětina obyvatel EU v neustálém hluku přesahujícím 65 decibelů. Téměř třetina je vystavena konstantním 55 decibelům, neutichajícím ve dne v noci.

Přesně té úrovni, která může v dlouhodobém hledisku vést ke zdravotním problémům.

Zvonící mobily, pípání pagerů, řinčení budíků, hučení rychlostní silnice, řev přelétajících letadel. Žijeme v době neustálého hluku. Obklopuje nás každý den, tak neodmyslitelný, že už ho téměř ani nevnímáme. Ticho je stejně vzácnou komoditou jako tma.

Ačkoliv jsme se s neustálým šumem na pozadí naučili žít, naše biologické pochody založené na přirozených pudech se mu bohužel přizpůsobují jen pomalu. Každodenní příděl hluku nás tak krůček po krůčku přibližuje k obezitě, vysokému krevnímu tlaku nebo cukrovce.

Z časů pralidí

Výzkumný tým z Královské univerzity v Londýně publikuje v roce 2014 studii, v níž konstatuje, že hlavním spojujícím prvkem neutuchajícího randálu a srdečních a jiných onemocnění je především stres. Obzvlášť znepokojivé je, že většinou podvědomý.

Noční hučení dopravy, byť u něj dokážeme usnout, se na nás přesto podepisuje – regenerativní fáze spánku je kratší a přetržitá, což může krom ospalosti přispívat i k depresivním stavům či zvýšené úrovni cukru v krvi.

„Zdá se, že podvědomí nikdy nepřestává sledovat, co se kolem nás děje,“ vysvětluje epidemiolog Královské univerzity, profesor Paul Elliott.

„Je to reflex přetrvávající ještě z doby kamenné, kdy bedlivé naslouchání okolním zvukům často znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí.

Při hluku mozek začne automaticky vyplavovat hormony jako kortizol nebo adrenalin.“ Právě kortizol, jedna z přísad vyplavovaného hormonálního koktejlu, zvyšuje míru ukládání tzv. viscerálního tuku, který má tendenci se hromadit mezi vnitřními orgány.

Podle vědců z lékařského institutu Karolinska ve Stockholmu množství tukových zásob v oblasti pasu roste u obyvatelstva v závislosti na úrovni okolního hluku takřka o centimetr za každých deset decibelů (což je rozdíl mezi šepotem a běžným hovorem v kanceláři). Před rámusem, jak se zdá, není úniku.