Zdatný a rozvážný podnikatel, mecenáš umění, politik, hospodář, otec českých lyžníků a nadšený propagátor turistiky. Jan Nepomuk Harrach je osvíceným šlechticem a jeho činorodost udivuje dodnes.

Hrabě Harrach (1828–1909) se narodil ve Vídni jako syn vzdělaného, vlastenecky orientovaného Františka Arnošta z Harrachu (1799–1884) a jeho manželky Anny Marie Terezie (1809–1881), rozené princezny z Lobkowicz.

„Jistě i to se stalo příčinou, proč hrabě záhy začal zvýšenou měrou pociťovat své české kořeny,“ podotýká jeho současný životopisec Jan Luštinec.

Staví v horách

Do povědomí v českých zemích mladý Harrach vstupuje především díky svému vlastnictví rozsáhlých statků na severovýchodě Čech. Valnou část roku tráví v Krkonoších, které mu přirostou k srdci. Už v roce 1860 zavede na zdejším panství češtinu jako úřední jazyk.

Značnou pozornost přirozeně věnuje i podnikání. Dá rekonstruovat a rozšířit své pivovary, zejména ten jilemnický, jehož pivo se zařadí mezi nejlepší výrobky své doby. Kromě toho buduje pily a sklárny. Pro podporu svých podniků dokonce staví hluboko do hor novou železnici.

Průkopník turismu

„Byl z kruhu konzervativní aristokracie téměř jediným, který se asi nejvíce přiblížil citům našeho národa,“ napíše dobový tisk krátce po jeho smrti v roce 1909. Hrabě je coby vlastenecký buditel skutečně neobyčejně aktivní.

V roce 1861 uveřejní výzvu k napsání první české národní opery. Nezapomíná ani na české turisty.

Mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem nechává v roce 1879 vybudovat turistickou stezku (dnešní Harrachova cesta), přičemž důsledně trvá na dvojjazyčném značení, českém i německém.

Neváhá rovněž vykoupit řadu objektů pro turistické útulny, jejichž správu svěřuje místním spolkům.

Dělníci na lyžích

Podnikavý šlechtic si přitom dobře uvědomuje, že horskou přírodu je potřeba i chránit. Roku 1904 proto na ploše 60 hektarů zřizuje vůbec nejstarší krkonošskou rezervaci.

Na sever Čech přiveze první lyže pro své dělníky, lyžování se tehdy ujme a rozšíří se mezi všechny vrstvy obyvatelstva. Prostý lid chová hraběte ve velké oblibě.

Když 12. prosince 1909 umírá, přijdou se s ním do Horní Branné, kde je v rodinné hrobce pochován, rozloučit davy lidí.