Mladá žena upadá do spánku. Její duch však vyklouzává z jejího nehybného těla. Přízrak prolétá krajem a hledá své oběti. Z nočních toulek se vrací posilněna lidskou krví. Toto stvoření znali Portugalci jako bruxu.

Vampýři však na sebe brali rozličnou podobu. Jde o pouhé mýty, nebo se ve vyprávěních o krvelačných stvořeních skrývá střípek pravdy?

Dnes je v módě si pod slovem upír představit atraktivní věčně mladou osobu s nadlidskou silou a udivující rychlostí. Tato představa láká a mění tak noční můru našich předků v pohádku pro dospělé. Co když ale zlehčujeme skutečnost, které bychom se měli obávat?

Kdo, nebo co je to upír? Upír je vlastně astrální tělo zemřelého, které se nesmířilo se smrtí svého nositele – těla hmotného,“ popisuje český mystik Karel Weinfurter (1867 – 1942). To je zřejmě nejčastější podoba vampyrismu.

Vždyť jiné označení pro upíra je nemrtvý. Jenže ne všichni vampýři se pohybují na hranici života a smrti.

Podmanivá bruxa

Mnozí upíři jsou ve skutečnosti živými lidmi. Často přitom nemají o svém vampýrském řádění ani tušení. Mezi takové bytosti patří bezpochyby portugalská bruxa.

Jedná se o většinou přitažlivou ženu, která ve dne žije běžným životem, avšak v noci její duch poháněn démonickými silami opouští své tělo. Létá prý nad krajem v podobě nočního dravce a přepadá osamělé pocestné.

Saje krev lidí, zejména dětí v sousedství a neštítí se ani nejohavnějšího činu.

„Když se (bruxy) vrátí ze svých nočních výletů, vysávají vlastnímu dítěti krev a přitom svými černými perutěmi působí vánek, aby dítě klidně spalo,“ uvádí český záhadolog Otomar Dvořák (*1951).

Ani české země nezůstaly ušetřeny vampýrského řádění. Naši předkové znali podobný přízrak.

Rdousící mora

Také česká mora či můra je živým člověkem, jehož duch opouští v noci tělo a trýzní své okolí. Na rozdíl od bruxy však nebývá spojována se sáním krve ani se nemusí jednat výlučně o ženy. Mora sedává lidem na prsou, dusí je a živí se jejich životní energií.

Jejich oběti postupem času chřadnou, až nakonec zemřou. V současnosti vědci připisují řádění mory fenoménu takzvané spánkové paralýzy, což je stav na hranici spánku a bdění, při němž člověka doprovází různé halucinace.

Otomar Dvořák je však přesvědčen, že mora je zcela reálný přízrak. Dokonce prý málem zahubila jeho otce.

Starý pan Dvořák je totiž hospitalizován v nemocnici těsně poté, co jeho manželka spatří u jeho postele odpudivé stvoření v podobě hrůzného skřeta s obrovskýma očima.