Jde o nejstarší podzemní chrám naší planety. Stejný primát drží i mezi nekropolemi neboli městy mrtvých, protože se zde mají nacházet ostatky až 30 000 lidí. Přičemž některé nálezy vypadají, jako kdyby nebožtíci snad ani nepocházeli ze Země!

A záhad tu najdete mnohem víc. Vítejte v Hypogeum Hal Saflieni, dle mnohých osmém divu starověkého světa!

Hypogeum je výraz označující podzemní posvátný prostor. To v Hal Saflieni, dnešní části města Paola na Maltě, je třípatrový, skoro 11 metrů hluboký komplex o celkové ploše kolem 500 m2.

Vybudován je někdy mezi lety 3800–2500 př. n. l. a koluje o něm celá řada tajuplných příběhů a legend. Kam až vedou zdejší hluboké šachty? Kolik lidí se tu poztrácelo a byla mezi nimi i školní výprava s malými dětmi?

Žijí v jeho temných a nedostupných hlubinách hrůzu nahánějící tvorové? A patří objevené protáhlé lebky mimozemšťanům? To všechno jsou otázky, jimiž se zabývají jak záhadologové, tak experti z různých vědeckých oborů!

Příchozí z hvězd?

Neobvyklé lebky jsou na Maltě vystavené do roku 1985. Pak jsou však z neznámého důvodu skryty očím veřejnosti, dostupné zůstávají pouze se speciálním povolením. Detailně je zkoumá dr. Anton Mifsud a jeho kolega dr.

Charles Savona Ventura, kteří jako první prohlašují, že nelidsky protáhlé lebky nepocházejí ze Země!

Ví se, že například některé dávné africké národy uměly dosáhnout tohoto tvaru formováním ještě měkkých hlaviček nejmenších dětí.Jenže lebky z Hal Saflieni nenesou žádné stopy jakýchkoliv úprav.

Zkrátka se zdá, jako kdyby se jejich nositelé takto už narodili! Šlo o nějakou lokální deformaci? Nebo zde žil nám neznámý, hybridní lidský druh? O tom ještě ve 20. letech spekuluje i prestižní magazín National Geographic.

Záhadologové se směrem k lebkám začnou hlasitě ozývat znovu v roce 2009. Tehdy totiž americká republikánská politička Rodriguez Aguilera prohlásí, že ji jako malou unesli návštěvníci z vesmíru!

Mimo jiné jí prý bytosti prozradily, že se v podzemní jeskyni na Maltě ukrývají ostatky 30 000 jejich druhů. Hovořily o prostorech Hal Saflieni? Nebo Aquilera o této nekropoli věděla a zmínila ji, aby svému příběhu dodala na důvěryhodnosti?

Šokující setkání

V srpnovém čísle National Geographic z roku 1940 se píše o labyrintu podzemních cest vedoucím pod celou Maltou, v nichž se nacházejí prastaré katakomby.

Článek hlásá objevy kosterních pozůstatků zhruba 30 000 lidí a skutečnost, že vláda tyto tunely musela uzavřít, neboť se v nich začali ztrácet návštěvníci! Konkrétně mělo jít dokonce o školní výpravu s 30 dětmi.

Z té doby pochází také svědectví od zaměstnankyně britské ambasády Lois Jessup. Ta tvrdí, že během pobytu na Maltě přesvědčila hlídače, aby ji pustil až do nejnižšího podzemního patra hypogea.

Tam se prý s několika kolegy proplazila velmi úzkou stezkou do prostoru připomínajícího rozlehlou jeskyni. Když se naklonila přes okraj jedné z plošin, viděla bezednou propast. A pak ještě něco.

Několik mohutných bytostí podobných lidem, porostlých srstí od hlavy až k patě, kteří si jí všimli a ukazovali směrem k ní rukama!

V tu chvíli se navíc o Lois otřelo cosi vlhkého a kluzkého, zřejmě nějaký další neznámý tvor, a žena v panice couvala pryč, tlačíc před sebou své nic netušící společníky.

Nezodpovězené otázky

Návštěva Lois Jessup se údajně odehrála těsně před zmizením třídy se školáky. Když tam šla příště, stráž už ji nikam nepustila. Říká se, že několik dalších týdnů se podzemím Malty ozýval pláč a křik dětí, jenže se nedalo poznat, odkud přesně vychází.

Narazily snad na zmíněné humanoidy? Nebo je to celé jen legenda, stejně jako Jessup a její neuvěřitelné svědectví? Belgický spisovatel Philip Coppens (1971–2012) se Hal Saflieni zabývá podrobně a upozorňuje na veškeré nesrovnalosti.

Ptá se, proč nejsou nikdy zveřejněny závěry z prací maltského archeologa Manuela Magriho (1851–1907), který hypogeum roku 1907 zkoumal jako první. A kam po jeho následné brzké smrti zmizely zápisky, jež si vedl?

Coppense rovněž zajímá, proč už nejsou protáhlé lebky vystaveny, a jak to, že zdejší muzeum jich má jen šest místo původních jedenácti. A patřily tedy lidem, nebo někomu jinému? Toto prastaré místo nás zkrátka bude nutit k zamyšlení i nadále.