Ve slavném londýnském Hyde Parku vyrůstá obří stavba. Jde o amfiteátr vybudovaný pro úctyhodných 10 tisíc diváků. Za jeho vznikem stojí kouzelník Jack Harrison, jenž v něm chce předvést svůj majstrštyk. Čeho přesně byli ale lidé v amfiteátru následně svědky, není dodnes úplně jasné. Jde o jednu z největších záhad kouzelnických show.
Hlediště je zaplněné do posledního místečka. O Harrisonovo vystoupení je roku 1935 mimořádný zájem. Mezi diváky nechybí ani významné osobnosti. Není se čemu příliš divit. „Šlo o mága proslulého mnoha povedenými kousky,“ jak se dozvídáme.
Jack Harrison (asi 1904–1935) totiž na ostrovech v předchozích letech uspořádal řadu jedinečných iluzionistických představení, během nichž ukázal i několik dosud neviděných kouzel. „Co to je?“ diví se návštěvníci a ukazují na podivnou stavbu uprostřed amfiteátru, která se podobá pohádkové chaloupce. Harrison proto svolí, aby si ji desítky dobrovolníků zevrubně prohlédly.
Následně se stane středobodem jeho „nejlepšího čísla“, jak sám o kouzlu mluví.
Lidé mu aplaudují
Uši diváků jsou zalehlé pěti hlasitými výstřely. Jakmile se totiž dobrovolníci přesvědčí, že bedna umístěná na 185 centimetrů vysokých ocelových nohou, neobsahuje nic výjimečného, vydá se Harrison k ní a nechá se v dřevěném boxu zamknout. Jeho asistenti následně vystřelí několik ran do vzduchu. Jakmile utichne jejich třesk, otevřou dveře. K překvapení všech přítomných zeje bedna prázdnotou.
„Kde je?“ diví se lidé a rozhlížejí se kolem. Záhy kouzelníka spatří, jak vystupuje ze svého automobilu zaparkovaného 15 metrů od pódia. Amfiteátrem se rozlehne ohlušující aplaus. Několik diváků se následně vydá na improvizované jeviště a začne na něm pátrat po tajné chodbě.
Nic ale nenajdou.
Opakuje kouzlo
„Ještě jednou! Ještě jednou!“ duní hledištěm. Ačkoli Harrison jako správný mág nikdy svá kouzla neopakuje, tentokrát podlehne elektrizující atmosféře. „Dobře,“ kapituluje nakonec. Aby všechny pochybovače přesvědčil, že k mercedesu nevede žádný podzemní tunel, přeparkuje ho skoro až k tribunám. Následně se opět nechá zamknout v bedně, jež je o pár vteřin později znovu prázdná.
Lidé jsou jako u vytržení a tleskají. Jejich pohled je samozřejmě upřený na kouzelníkův vůz. Harrison z něj ovšem nevylézá. Vteřiny rychle utíkají a stále nic. Nezmění se to ani po několika minutách. Po iluzionistovi jakoby se slehla zem.
Nikdo nikdy už ho nespatří.
Rozplynul se v nicotě?
Na sedadle mercedesu leží klobouk a ebenová hůl. To je to jediné, co po Harrisonovi v amfiteátru zbylo. Lidé arénu důkladně prohledají, dokonce přinesou i krumpáče a rozkopou okolí pódia. Bezvýsledně. Z čísla se tak stane legenda. Zmizel snad slavný kouzelník, aby mohl někde jinde žít pod smyšlenou identitou? „K takovému kroku neměl žádný důvod,“ upozorňuje záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).
Jako kouzelník byl totiž Harrison velice úspěšný a jeho řemeslo mu přinášelo obrovské zisky. „Nic mu nescházelo, nebyl vystaven vydírání či jiným nepříjemnostem,“ dodává Vašíček. Podle některých propadl peklu, neboť porušil základní pravidlo všech mágů, a sice neopakovat během večera jeden a ten samý trik. Jiní zase mají za to, že nezvládl kouzlo teleportace a rozplynul se v nicotě.
Nebo je snad celý příběh smyšlený?
Dochovalo se o něm totiž pramálo informací.
Facebook
Twitter
RSS