Před dvaceti lety, 22. února 1997, skotští vědci představili světu prvního naklonovaného savce.

Ovce Dolly tenkrát rozdělila svět, jedni vidí v klonování hrozbu a porušení etických pravidel, jiní zase naději pro budoucnost lidstva hlavně v oblasti medicíny. Jak klonování funguje a co všechno s ním mohou vědci dokázat?

Klonování je ve své podstatě přirozený proces, kterému člověk jen trošku napomůže. Už v 19. století začali lidé s klonováním rostlin, takzvaným roubováním, na klonování živočichů si troufli ale až o století později.

Nejprve se vědci snažili naklonovat žáby nebo myši, a to jenom pomocí embryí. Až v 90. letech se ve skotském Roslinově institutu rozhodnou naklonovat velkého savce, ovci, rovnou z buňky dospělého zvířete. Vypadá to jednoduše, ale až 277. pokus je úspěšný. Narodí se zdravé jehně a obrátí tak svět vzhůru nohama.

Klonováním se dá léčit

Podle vědců a lékařů může klonování zachraňovat lidské životy nebo je alespoň zkvalitnit. Je k tomu zapotřebí naklonovat lidské embryo, ze kterého se ale nikdy nemá narodit člověk.

Embryo se bude vyvíjet ve zkumavce a ve chvíli, kdy bude dobře viditelné pod mikroskopem, jej vědci zničí a odeberou z něj kmenové buňky. Ty mají zázračnou vlastnost, dokáží se přetvořit v jakékoliv buňky v organismu, například nervové, svalové nebo kostní.

Lékaři by tak z jádra buňky nemocného pacienta dokázali naklonovat zdravé buňky a opravit tak přerušenou míchu nebo nahradit mozkové buňky poškozené Alzheimerovou nemocí. Tomuto klonování se říká léčebné.

Velké čínské fabriky

Od lidských klonů se vědci spíše přesouvají ke klonování zvířat, které nevzbuzuje takové negativní emoce. V tomto oboru jednoznačně vládnou asijské země v čele s Čínou, kde se zvířata „vyrábějí“ takřka v průmyslovém měřítku.

V jihočínském městě Šen-čen se ročně naklonuje 500 velkých zvířat, převážně prasat, a vytvářejí se tu dokonce klony klonů. Většina z nich je ale určena pro lékařské výzkumy. Jsou naklonována s určitou vadou, která může sloužit pro vývoj účinných léků.

První české úspěchy

Ačkoliv se to může zdát nelogické, naklonovat velké zvíře je mnohem lehčí, než provést to samé s laboratorní myší. To svedou jen čtyři laboratoře na světě a v jedné z nich se to povedlo české vědkyni Heleně Fulkové.

Na první pokus naklonovala šest myších mláďat, což je poměrně velké číslo. Na myších, ale i jiných klonovaných zvířatech, se zkoumá přeměna takzvaných indukovaných buněk.

To jsou buňky odebrané z těla člověka, například z kůže, které se mohou měnit na úplně jiné buňky, podobně jako buňky kmenové. Na rozdíl od nich se však nezískávají z embryí, a tak by mohly z etického hlediska spíše uspět.