Vynález filmové kamery na konci 19. století patří k vrcholům vědeckotechnické revoluce. Možnost záznamu pohybu našla široké uplatnění. Byly natočeny první filmy, který se záhy dostaly i k nám. Od první filmové projekce v českých zemích uplynulo přes 120 let.
První putovní kinematograf se v českých městech objevil dne 15. července 1896. Jako první se mohli z této atrakce těšit v Karlových Varech, kam dorazil zástupce kinematografu Augusta a Louise Lumièrů.
O tři dny později se promítalo v nedalekých Mariánských lázních, v srpnu pak v Brně a v říjnu v Ústí nad Labem, Litoměřicích a Moravské Ostravě.
Na počátku byla kina součástí hospod a šantánů, filmy se promítaly například jako součást kabaretních představení. Postupně se však přesouvala do prostor určeným přímo kinematografickým představením. Dokonce vznikaly i podniky pro náročné publikum.
V éře němého filmu byla promítání doprovázena živým hudebním doprovodem. Případně hudbou z gramofonu, ne všechna kina by dokázala hudebníky zaplatit.
Některé filmy byly dodávány přímo s notovým zápisem, při jiných hudebníci improvizovali. Založit kino nebylo jen tak. Bylo třeba splňovat řadu předpisů a nařízení.
Například promítací stroj musel být ozkoušený komisařem a při představení musela být v sále přítomna požární hlídka. K promítacímu stroji si nemohl stoupnout jen tak někdo. Jeho obsluhu musela vykonávat odborně kvalifikovaná osoba.
Po první světové válce u nás vznikly stavovské svazy výrobců, distributorů a kinařů. Došlo k rychlému rozvoji kin. Velké biografy mohly promítat filmy v plné délce, neboť byly již vybavený dvěma projektory. Ruční pohon postupně nahrazoval elektrický.
Projektory byly osazeny obloukovými lampami. Z frekvence šestnácti snímků za sekundu se postupně přešlo na dvacet.
Metráž hraných filmů se po roce 1918 prodloužila. Začaly vznikat žánrové snímky, zrodily se první filmové hvězdy. To mělo motivovat publikum k opakované návštěvě kinosálů. V kinech dominovala americká tvorba. Evropská kinematografie byla do značné míry zasažena světovou válkou.
