Svět energetiky stojí na prahu 21. století před řadou výzev. Ať už se jedná o koncept energeticky soběstačného domu, palivové články pro elektromobily či pestrou škálu obnovitelných zdrojů, které se prosazují čím dál více. Česká energetika je však stále z velké části závislá na desítky let starých hnědouhelných elektrárnách.
V současnosti hledá mnoho výzkumných týmů možnosti efektivnějšího získávání i následného skladování energie. Nové metody, které byly představeny na sklonku minulého roku na půdě Akademie věd ČR, mají jedno společné – jsou šetrné k životnímu prostředí.
Odborníci z řady oborů se shodli na tom, že k bezpečnému a dlouhodobě udržitelnému zajištění dodávek energie je nutné využívání různých zdrojů, tzv. diverzifikace a to nejenom způsobů výroby, ale i způsobů ukládání.
„Pokud si má Česká republika udržet konkurenceschopnost a zachovat současný stav průmyslu, musí urychleně během příštích pěti až deseti let vybudovat decentralizovanou energetiku,“ zaznělo v přednášce Hynka Berana z Českého institutu informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze.
Beran dále nastínil souhrnnou analýzu současného energetického mixu České republiky. Aby se zamezilo kolísání sítě, lze volit různé strategie. Jednou z možností je omezování spotřeby, čímž lze zajistit rovnoměrný odběr bez velkých výkyvů. Nejlepší je přesunout odběr do doby mimo špičku, čehož lze dosáhnout nastavením různých tarifů.
Instalovaný výkon energetické soustavy musí pokrýt odběr ve špičce. Přičemž zdroje, které pokrývají špičky nejsou po většinu dne využívány. Jedná se například o přečerpávací elektrárny (Dlouhé Stráně v Jeseníkách) a přehradové elektrárny, které umožňují rychlé najetí výkonu.
Každá země má svá specifika, to platí i o stavu její energetiky. Zatímco solární boom Českou republiku neminul a pole se před několika lety nezazelenala, nýbrž proměnila v obrovská zrcadla, tak využívání větrné energie ustrnulo na mrtvém bodě. Na rozdíl od sousedního Německa.
„Malé využití větrné energie v ČR souvisí s nízkou rychlostí větru,“ poznamenal německý výzkumník Christoph Pellinger z Die Forschungsstelle für Energiewirtschaft (Výzkumný ústav pro energetiku).
Jako řešení navrhl použití speciálních typů větrníků, které jsou konstruované pro nízké rychlosti větru.
S obnovitelnými zdroji velice úzce souvisí baterie, které dokážou uložit nadbytečnou energii a dodat ji do sítě až v případě potřeby. Baterii, kterou lze takto ze solárními panely zkombinovat, představil na workshopu Jan Procházka, generální ředitel společnosti HE3DA.
Technologie nových baterií umožňuje nastavení tloušťky elektrod dle požadavků odběratele. Tím pádem se tyto baterie mohou stát řešením pro velké množstí odvětví. Mohou například najít uplatnění v elektromobilech, a to nejen kvůli své kapacitě, ale především díky rychlosti nabíjení. Ze 70 % byla baterie nabita za 15 minut (z 90 % za půl hodiny).
Životnost je uváděna přes 5000 nabíjecích cyklů a účinnost přes 95 %.
Krom toho jsou baterie odolné vůči přepětí, mají nízký odpor a účinné chlazení.
Energii je možné získávat i ze zdrojů, které považuje leckdo za zcela odepsané. Z odpadů. Podle Petra Stehlíka z Vysokého učení technického v Brně lze jejich správným využitím pokrýt až 4,5 % světové spotřeby energie. Pracovníci spalovny mohou měnit cíleně poměr vyrobeného množství tepla a energie.
„Moderní spalovna dokáže zpracovat 100 tisíc tun odpadu za rok a její účinnost je okolo 20 %,“ vysvětluje Stehlík.
Zatímco dnes je dominantní skládkování, během několika let může být všechno úplně jinak.
Facebook
Twitter
RSS