Světlomety nového pickupu, za jehož volantem sedí pan Murasaki, rozhánějí tmu. „Co to proboha je?“ hlesne náhle řidič. U cesty na úbočí hor, obklopujících nevelké městečko Saidžó, totiž spatří záhadnou osrstěnou bytost, pohybující se po dvou nohách. Říkat se jí začne hibagon. O jakého tvora šlo?

Noviny v prefektuře Hirošima nepíší o ničem jiném. „Má Japonsko svého bigfoota či yettiho?“ ptá se řada z nich. Pan Murasaki se totiž den po incidentu svěří se svým podivným zážitkem novinářům.

V kalendáři je 21. červenec roku 1970. „Přeběhlo to přes silnici a pak zmizelo v lese,“ vypoví Murasaki. Stvoření podle něj připomíná člověka, jen je výrazně více osrstěné. Jméno dostane podle pohoří Hiba, na jehož svazích se má údajně pohybovat.

Ačkoli od jeho prvního pozorování uběhlo přesně půlstoletí, dodnes není moc jasné, co vlastně Murasaki spatřil. Prohání se po jižním cípu ostrova Honšú nějaký vzdálený příbuzný grassmana, yettiho, bigfoota, jerena a podobných bájných primátů?

Hibagonmanie

V postarším farmáři by se krve nedořezal. Zemědělec je zcepenělý hrůzou. „Zpoza keře mě sledovalo monstrum podobné člověku,“ vypoví později. Když 23. července seká trávu, uslyší zničehonic hlasité funění z nedalekého křoví.

Zahledí se do něj a údajně v něm spatří hibagona, který se poté dá na úprk. Případů údajných pozorování záhadného tvora rychle přibývá. „V prosinci roku 1970 jich byl nahlášen rovný tucet.

Někteří lidé objevili stopy japonského yettiho i ve sněhu,“ poznamenává záhadolog Tristan Shaw. V městečku je zřízena vyšetřovací komise, která všechna svědectví eviduje.

Do Saidžó se totiž začnou sjíždět lidé z celé prefektury a po tvorovi pátrat. Vypuká nefalšovaná hibagonmanie.

Jediný snímek

Auto se skřípěním brzd zastaví, jeho řidič popadne fotoaparát a vyřítí se ven. Když v srpnu roku 1974 veze svou matku zpět do Saidža, spatří u cesty tvora podobného obří opici. Dokonce se mu ho podaří zvěčnit fotoaparátem.

Vzniká jediný snímek, na němž je údajný hibagon zachycen. Nedlouho poté se po něm úplně slehne zem. A to ho přitom do té doby mělo spatřit přes 100 lidí. Od roku 1975 na něj už ale nikdo nenarazí.

Podle vědců z univerzity v Kóbe se za hibagonem skrýval medvěd ušatý. „Podle popisů měla bytost hnědou či černou srst a bílý trojúhelník na hrudi,“ upozorňuje publicista Kohei Higaštani.

Světlá skvrna ve tvaru V pod hlavou je přitom charakteristická právě pro medvěda ušatého.

Uprchlá gorila?

„Hibagonovi dala vzniknout 2. světová válka, konkrétně svržení atomové bomby nad Hirošimou,“ domnívá se kryptozoolog Nick Redfern (*1964). Podle něj a mnohých dalších udělala radiace z řady zvířat v prefektuře monstra.

To měl být případ i záhadného tvora ze Saidžó. Medvěda ušatého totiž obyvatelé ostrova Honšú dobře znají a určitě by ho poznali. Hibagonem tak být nemůže. Podle Redferna jím byl zmutovaný makak. „Dožívají se zhruba třiceti let,“ připomíná.

To by vysvětlovalo, proč obluda v roce 1975 zničehonic záhadně zmizela. Problém je ale v tom, že makakové jsou vysocí jen 70 centimetrů, zatímco hibagon měl mít okolo 1,6 metru.

„Podle vyprávění utekla v červnu 1970 ze zoo v Hirošimě gorila,“ nabízí jiné možné vysvětlení Seiko Fujikawa, rodák ze Saidžó.

Anebo mají pravdu ti, kteří se domnívají, že v horách po celém světě žije dosud neznámý druh osrstěných lidoopů, mezi něž patří i hibagon?