Jako většina mýtů a legend, i ta o pohádkových jednorožcích má reálný základ. Ano, bájné stvoření s dlouhým rohem uprostřed hlavy opravdu žilo. A není to ani tak dávno.

Jednorožec sibiřský, kterého poprvé popíše v roce 1809 německý paleontolog Gotthelf Fischer von Waldheim (1771–1853), dorazí do Evropy asi před 2,5 miliony let.

Žije na obrovském území sahajícím od Ukrajiny a Střední Asii až po Čínu, kde se podle dosavadních zjištění objevil poprvé.

Jak dokazují stovky nálezů, mezi nimiž nechybí ani téměř kompletní kostry, anatomicky je uzpůsoben životu na rozlehlých otevřených pláních a kolem řek, kde povětšinou v poklidu spásá trávu.

Není to však žádný elegantní bílý koník ani poník. Není do dokonce ani kůň, ale prapředek nosorožců. I když dvakrát větší než ti dnešní.

Pokud se rozzlobil, mohl být zlý

Jeho tělo pokryté srstí dosahuje délky 4,5 metru, dorůstá výšky až 2,5 metru (v kohoutku) a jeho hmotnost se pohybuje kolem 4,5 tuny, takže je svými rozměry srovnatelný s mamutem.

Na zádech má svalový hrb, který mu pomáhá nosit mohutný roh, o jehož délce však panují mezi vědci spory. Byl totiž keratinový a žádný se nedochoval, takže se jeho velikost odhaduje pouze na základě stop v lebeční kosti.

Přestože se dříve uváděla jeho délka kolem dvou metrů, novější výzkumy trvají na tom, že byl mnohem menší. Na rozdíl od dnešních nosorožců má delší nohy a chůzí i během se podobá mnohem víc koním.

Dokáže se navíc velmi hbitě rozběhnout a dosáhnout až překvapivé rychlosti. Podle odhadů na travnatém povrchu pádí rychlosti až 45 km/h. Přestože je býložravec a raději než lidi chroustá trávu, není příliš moudré tábořit v jeho blízkosti.

Pokud po něm totiž dnešní nosorožci zdědili povahu, může být poněkud prchlivý a pokud se rozzlobí, tak i značně agresivní. Což mohl být s hrozivou výzbrojí a rychlostí docela problém.

Vytrvalý samotář

Dlouho se uvádí, že vymřel před 350 000 lety vinou klimatických změn, které výrazně zasáhly do jeho jídelníčku. V roce 2016 však nález z Pavlodarské oblasti v Kazachstánu připraví vědcům nečekané překvapení.

Analýza zkamenělé lebky provedená radiokarbonovou metodu použitou na 23 vzorků kostí totiž potvrdí, že žil ještě před 29 000 lety. To znamená, že chodí po Zemi ve stejnou dobu jako neandrtálci a moderní lidé.

Vymře pravděpodobně až s příchodem chladnějšího klimatu a s novou dobou ledovou, kdy trávu nahradí mechy a lišejníky.

Podle vědců mohl přežít i díky migraci do jižnějších oblastí západní Sibiře a také proto, že nežil ve velkých stádech, ale stejně jako dnešní nosorožci byl spíš samotářský typ.

Mohl žít ještě déle?

Možná to dokonce táhne ještě déle. V mýtech a pohádkách sibiřských Jakutů a Evenků totiž vystupují vedle mamutů i mohutní jednorožci podobní býkům.

Také arabský cestovatel Ibn Fadlán (877–960) popisuje v 10. století obrovské jednorohé zvíře, které je podle něho větší než dvouhrbý velbloud a narazí na něj ve stepích dnešního Kazachstánu.

Je tedy možné, že poslední vytrvalci pravěkých jednorožců žili ještě mnohem později a mohli se stát základem mýtů o bájných jednorožcích.