Kokainovník je keř, pocházející z Jižní Ameriky. Tamní indiáni jeho listy od nepaměti žvýkali, aby získali sílu. V roce 1860 byl z rostliny extrahován kokain, používaný nejprve jako anestetikum. Dnes je však zakázanou drogou téměř po celém světě, a s ním i lístky koky. Podaří se to pěstitelským zemím změnit?
V dnešní době jsou největšími producenty kokových listů země Jižní Ameriky – Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie, omezeně se rostlina pěstuje také na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Listy koky, která má povzbuzující účinky na organismus, žvýkali už staří Inkové. Listy v ústech doplnili vhodnou zásaditou látkou – páleným vápnem, vápenitým kamínkem, rostlinným popelem – která uvolnila kokainové soli. Když listy požvýkali, vytvořili z nich kuličku, kterou na zhruba 40 minut vložili pod horní ret.
Koka mimo zákon
Také dnes v zemích Jižní Ameriky denně žvýká koku na 15 milionů lidí. Jenže z listů se extrahuje i kokain, nepovolená návyková droga. Proto se rostlina i její listy ocitly roku 1961 na seznamu zakázaných látek. Ač zpráva Světové zdravotnické organizace z roku 1995 shledala, že žvýkání lístků koky nemá žádné negativní účinky na zdraví, kokainovník ze seznamu nezmizel. Jaká je vlastně historie jedné z nejdéle používaných drog?
Kde se vzal kokainovník?
Rudodřev koka (Erythroxylum coca) neboli kokainovník pravý, pojmenovaný podle rudé barvy své borky (kmene), je až 2,5 metru vysoký keř se zelenými listy elipsovitého tvaru. A právě tyto listy jsou považovány za požehnání i prokletí zároveň. Obsahují 14 alkaloidů (zásaditých sloučenin, plnících v rostlině obrannou funkci), z nichž nejdůležitější je ten, který slouží k výrobě kokainu. Kokainovník roste na teplých a vlhkých svazích jihoamerických And, ve výšce asi 800 až 2000 m. n. m. Pěstovat ho začal kmen Čibčů, žijících ve střední Kolumbii. Díky obchodu s jinými kmeny se obliba jeho listů šířila.
Pozitivní účinky jen pro vyvolené
Inkové, představitelé nejmocnějšího impéria na území Jižní Ameriky před příchodem Španělů, koku považovali za posvátnou rostlinu a uctívali ji. Věděli o jejích pozitivních účincích, dávala jim sílu, zbavovala je nevolností, tišila hlad a psychicky uklidňovala. Svým poddaným ji ale dopřát nechtěli, byla určena jen pro vyvolené – panovníka, šlechtu a kněží, kterým sloužila rovněž ke spojení se s duchy. Využívali ji jako anestetikum při trepanacích lebek (vytvoření otvoru pro zmírnění otoku mozku) a na povzbuzení pro posly, kteří putovali přes rozlehlé území, ovládané Inky.
Jak vznikl kokain?
Když říši dobyli Španělé, nejprve se ke koce stavěli odmítavě. Jakmile ale zjistili, že indiánům nahrazuje jídlo a jsou díky ní výkonnější, začali ji dávat všem, kteří pro ně pracovali jako otroci. V Jižní Americe se tak zasloužili o masové rozšíření návyku ji žvýkat. Do Evropy se koka dostala už v 16. století, ale oblibu si nezískala. Po usušení totiž obsah kokainu v listech prudce klesl. Popularitu si získala až později. Roku 1855 z ní poprvé německý chemik Friedrich Gaedcke (1828–1890) izoloval účinnou látku, kterou označil jako erythroxylin. Jeho postup vylepšil a podrobně popsal roku 1860 další Němec Albert Niemann (1834–1861). Získanou látku nazval kokain.
Všelék jménem kokain
V 80. letech 19. století se začal kokain využívat jako lokální anestetikum a lék proti bolesti, dále k léčbě závislosti na opiátech, což už se dnes nejeví jako nejlepší nápad, protože sám psychickou závislost způsobuje. Na 1 kg kokainu bylo potřeba 200–400 kg listů koky. Pozitivních účinků koky si povšimli také francouzský chemik z Korsiky Ange-François Mariani (1838–1914), který roku 1863 začal vyrábět tzv. víno Mariari, ve kterém vylouhoval lístky koky. Jeden litr obsahoval asi 200 miligramů kokainu. Skvěle zvládl reklamu a za chvíli byl jeho nápoj tak populární, že musel koku dovážet po tunách.
Kde vzala své jméno Coca-Cola?
Mariariho víno si oblíbila královna Viktorie, spisovatel Jules Verne, vynálezce Thomas Alva Edison i legendární otec psychoanalýzy Sigmund Freud. Nápoji se dařilo i v USA, kde ovšem narazil na konkurenci. Lékárník z Atlanty John S. Pemberton (1831–1888) namíchal podobný nápoj, vedle koky obohacený ještě o výtažek z listů damiány (afrodiziakum) a kolových oříšků (obsahují kofein). Když byla roku 1885 zavedena prohibice, přišel Pemberton s variantou bez alkoholu, kterou nazval Coca-Cola. Ta dnešní však už obsahuje jen bezkokainový výtažek z koky.
Zakázaná droga
Postupem se přístup ke kokainu změnil, začal být spojován se zločinem a veřejné mínění se obrátilo proti němu. Ve většině států by roku 1914 spolu s opiáty postaven mimo zákon. Už se vědělo, že jde o nebezpečnou drogu, která navozuje silnou euforii, pocit vzrušení a radosti, zvyšuje sebedůvěru a družnost i schopnost se soustředit. Zároveň také agresi a neklid. Kokové listy byly prohlášeny konvencí OSN za nelegální narkotikum v roce 1961. Podaří se jihoamerickým zemím někdy listy koky ze seznamu odstranit? Těžko říct.
Facebook
Twitter
Google+
RSS