Kolik planet obíhá naše Slunce?

Od roku 2006 je v oficiálních análech uvedeno, že naše sluneční soustava má osm planet. Právě v tom roce na astronomickém kongresu v Praze byl totiž Plutu odňat status planety. Nezdá se však, že by malé bělavé těleso tím nějak trpělo. Je však číslo osm opravdu číslem konečným?

Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn už znaly pradávné kultury Sumerů nebo Babylóňanů. Planeta Uran, původně považovaná za hvězdu, byla objevena v roce 1781 anglicko-německým astronomem Williamem Herschelem (1738–1822). V roce 1846 byl na základě teoretických výpočtů poprvé pozorován i Neptun. Objev původní deváté planety Pluto pochází z roku 1930.
Solární systém v sobě skrývá miliony jiných objektů, ale žádný další, který by si zasloužil označení planeta. Čas od času se však objeví zpráva, že tam, daleko za oběžnou dráhou Neptunu i Pluta, se ukrývá přinejmenším jedna další planeta. Mohlo astronomům něco uniknout?

Záhadné dráhy

Samozřejmě, že mohlo, lidské vědecké bádání ještě zdaleka nemá uzavřenou historii. Otázkou však je, zda by to mohlo být i těleso velikosti planety. V září 2014 publikovali španělští astronomové Carlos a Raúl de la Fuente Marcosovi údajný objev dvou planet, které Slunce obíhají ve dvěstěnásobné vzdálenosti než Země.
Obě tělesa měla být podle sourozenců a jejich vědeckého týmu větší než naše domovská planeta. Španělé při svém výzkumu vyšli z nejasností kolem pohybu menších těles za oběžnou dráhou Neptunu. Tamější planetky totiž vykazují značné excentricitu ve svých drahách.
Některé z takzvaných vzdálených transneptunických těles se podle Marcose vymykají výpočtům a pohybují se po drahách, jejichž excentrický tvar lze vysvětlit jen existencí gravitační přitažlivosti jiných těles. A tato tělesa nejsou nijak malá. „Jejich přesný počet je kvůli omezenému množství dat nejistý, ale výpočty naznačují, že u hranic sluneční soustavy jsou nejméně dvě planety, ale možná ještě víc,“ uvedl Marcos, který o svých závěrech nepochyboval: „Je to hotová věc, revoluce v astronomii.“

Nejplanetovější planeta?

Na začátku tohoto roku pak Konstantin Batygin a Mike Brown z Kalifornského technologického institutu oznámili, že také jejich měření nasvědčují existenci alespoň jedné planety ve vzdálených končinách sluneční soustavy.
Nemá se jednat o žádného trpaslíka, má být dokonce desetkrát těžší než Země. Doba, za kterou oběhne Slunce, se pohybuje mezi 10 až 20 tisíci lety. Mimochodem, Mike Brown byl jeden z astronomů, který přispěl k vyřazení Pluta z rodiny planet. Objevil totiž planetku Eris, která má podobné vlastnosti jako Pluto.
I Američané jsou o existenci „své“ planety naprosto přesvědčeni: „Poprvé za více než 150 let máme nevyvratitelné důkazy, že dosavadní poznání naší sluneční soustavy je neúplné. Je to nejplanetovější ze všech planet v celé sluneční soustavě.“
Pravda, vzdálené končiny solárního systému zcela probádané nejsou. Komety, planetky, asteroidy a mnohé jiné objekty se v těchto vzdálenostech zcela jistě pohybují. Avšak, mohlo by se zde skrývat těleso, které by bylo větší než Země?

Neviditelný objekt

Problém Španělů i Američanu tkví v tom, že oznámenou planetu či planety na vlastní oči neviděli. Veškerá jejich tvrzení pochází z výpočtů, matematických modelů a předpokladů. Batygin a Brown při svých výpočtech vycházeli z drah šesti planetek, které bloudí daleko za Neptunem. Tyto dráhy totiž vykazovaly jisté anomálie. Cosi je svou gravitací vychyluje a podle mínění obou astronomů by to měla být ona devátá planeta.
Jenže známých a popsaných těles v této oblasti je kolem dvou tisíc, neznámých pak ještě více. Šest planetek je tak ze statistického hlediska malý počet. Vychýlení drah tak může být prachobyčejná náhoda.
Místa ve vzdálených oblastech sluneční soustavy samozřejmě propátrávají pozemské teleskopy. Ty jsou schopné zachytit na vzdálenost 250 AU (astronomická jednotka odpovídající střední vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí) objekt velikosti Marsu. A ony záhadné planety jsou nejen větší než rudá planeta, ale i blíže než 250 AU. Žádný podobný objekt nezachytila ani družice WISE, která zkoumá infračervené spektrum vesmíru. Podobný objev zatím nehlásil ani Hubbleův teleskop.

Schází materiál

Ve chvíli, kdy se začaly vytvářet planety, potřebovaly k tomu nějaký materiál. Kamenné či terestrické planety vznikly blíže Slunci, plynní obři se na mateřskou hvězdu dívají z větší dálky. I v jiných systémech se většina materiálu drží poblíž centrální hvězdy. Těžko odhadovat, z čeho by byly vytvořeny planety, které by si pro svou existenci zvolily odlehlé kraje, kde pomyslné vesmírné lišky dávají dobrou noc.
Na druhou stranu, planety jsou schopné migrovat, plynní obři by o tom mohli leccos vyprávět. Teoreticky by se tedy neznámá planeta mohla zrodit poblíž slunce a pak řízena nevypočitatelným gravitačním osudem si to namířit do větších vzdáleností. Astronomové dokonce pozorovali bloudící planety bez hvězdy, které svůj mateřský systém opustily.
Vyznavači záhad a konspirací rádi hlásají, že kdesi v dálavách je ukryta planeta Nibiru, která v pravidelných intervalech přináší na Zemi hrůzu a zkázu. Hodně se o ní hovořilo v souvislosti s rokem 2012 a údajným koncem kalendáře Mayů.
Od té doby uplynuly čtyři roky, a pokud je známo, konec světa se nekonal. U většiny astronomů vyvolávají spekulace o existenci Nibiru značné pochybnosti.