Příroda nadělila predátorům mocné zbraně. Jednou z nich jsou čelisti tak silné, že jejich oběti nemají jakoukoli šanci. Která zvířata vyvinou největší tlak?
Krokodýl nilský
Výskyt: většina území Afriky, Izrael
Síla stisku: 1670 kg/cm2
Existuje několik druhů krokodýlů, ten nilský patří mezi nejhojnější, a také nejznámější. Vyhrál by také, co se týče velikosti a agresivity. Příroda jej vybavila až šestimetrovou délkou a hmotností okolo jedné tuny. I když má celé tělo pokryté hranatými šupinami, na břiše žádné kostěné štíty nemá. Proto se chová na krokodýlích farmách kvůli kůži.
Na zadních končetinách má pouze čtyři prsty, které jsou spojené malou plovací blánou.
Neuvěřitelný tlak
Ve své dlouhé tlamě má 64 až 68 zubů, čtvrtý spodní zub mu vyčnívá ze zavřené tlamy. Zuby mají kuželovitý tvar a během života se vyměňují. Podle vědců se tak děje nejméně 40x. Tyto zuby sice nedovolují žvýkat, zato jimi může krokodýl kousat a trhat. Svou kořist loví většinou v noci a při útoku vyvine značnou rychlost.
Malá zvířata usmrtí pouhým stiskem čelisti, větší savce stáhne pod hladinu a utopí.
Poté svou oběť trhá, když se do ní zakousne a hlavou prudce hází ze strany na stranu.
Hroch obojživelný
Výskyt: Afrika na jih od Sahary
Síla stisku: 800 kg/cm2
I mezi býložravci se najde velmi nebezpečný živočich. Jedná se o hrocha obojživelného, který patří mezi nejagresivnější zvířata vůbec, jelikož je velmi teritoriální. Má válcovité tělo s objemným břichem a relativně krátkými končetinami. Mezi tupými kopýtky má plovací blány uzpůsobené k pohybu ve vodě. I když působí těžkopádně, jeho kostra nemá vzduchové dutiny.
To jim usnadňuje potápění a umožňuje i chůzi po dně, kde si hledají potravu.
Pod vodou vydrží 3 až 5 minut, a to i díky záklopkám v uších a nozdrách.
Obrovské tesáky
Zuby jsou dominantou hrocha. Díky nim pak vyrývá ze dna oddenky a kořeny. Řezáky ve spodní čelisti mají kolíkovitý tvar a míří šikmo dopředu. Špičáky se přeměnily na kly a celkově mohou měřit až 40 cm. Ty jim slouží hlavně jako zbraň ve vzájemných soubojích, pokud se cítí v nebezpečí, neváhá zaútočit.
Špičáky a řezáky rostou hrochům po celý život, stoličky se postupně mění.
Jaguár americký
Výskyt: Mexiko, Střední Amerika, severní Argentina
Síla stisku: 620 kg/cm2
Jaguár je jediným zástupcem rodu Panthera, který žije na americkém kontinentu. Po tygrovi a lvovi se jedná o největší kočkovitou šelmu. Kvůli vzhledu se často zaměňuje za levharta, jaguár je ale o poznání robustnější a větší. Jeho hlavním teritoriem jsou deštné pralesy, může se ale objevovat i v otevřených prostranstvích.
Velmi rád se pohybuje v okolí vody, jelikož je stejně jako tygr vynikajícím plavcem. V potravním řetězci mu náleží přední příčka.
Má velký význam pro přírodní rovnováhu, jelikož redukuje populace býložravých savců, čímž pomáhá zachovávat strukturu lesů.
Lovec lebek
Stejně jako většina dalších velkých koček i jaguár loví sám. Zřejmě proto mu příroda nadělila tak obrovský stisk. Neobvyklá je také jeho metoda usmrcování své kořisti. Často na svou oběť číhá, dokud se k němu nepřiblíží a skočí jí na záda, přičemž kořisti většinou poškodí krční obratle. Poté jí rovnou prokousne lebku.
Tímto útokem na hlavu se tak dostává mimo dosah zubů a drápů, takže často vyvázne zcela nezraněn.
Je schopný v zubech táhnout i býka, vážícího 300 kg, a rozdrtit mu i nejtěžší kosti.
Gorila východní
Výskyt: Konžská demokratická republika, Uganda, Rwanda
Síla stisku: 590 kg/cm2
Na světě existují dva druhy goril, gorila východní a západní. Patří mezi největší zástupce hominidů. Tito primáti mají tmavou huňatou srst a velmi dlouhé paže. Horské gorily pak mají srst ještě hustší kvůli adaptaci na vnější prostředí. Žijí v rodinných tlupách, které vede nejsilnější samec.
Za soumraku se ukládají k odpočinku do hnízd postavených z větví, které si stavějí na zemi nebo nízkých stromech.
Neagresivní lidoop
Gorily se v lecčem podobají lidem. Používají ke komunikaci hlas, a to jak ve skupině, tak při setkání cizí tlupou. Funkce zubů je velmi podobná jako u lidí, ale jejich stisk je mnohem silnější. Chrup mají přizpůsobený hlavně ke žvýkání rostlinné potravy. Jejich čelisti jsou tak silné, aby rozžvýkaly větve bambusu na jemnou kaši. Navzdory své velikosti a síle ale nepatří mezi agresivní tvory.
Pokud by se ale gorila dostala do úzkých, může setkání člověka s ní skončit tragicky.
Hyena skvrnitá
Výskyt: Afrika jižně od Sahary
Síla stisku: 500 kg/cm2
Hyeny patří mezi nejpočetnější skupinu afrických šelem. Ve volné přírodě jich žije několik desítek tisíc. Jedná se o predátora a zároveň i mrchožrouta. Na rozdíl od jiných šelem dosahuje samice větších rozměrů než samec. I když má přední končetiny delší než zadní, dokáže velmi rychle, a hlavně vytrvale běžet, údajně rychlostí až 65 km/h. Umí pronásledovat kořist i několik kilometrů.
Tomu odpovídá i velikost srdce, které je v poměru k hmotnosti těla 2x těžší než srdce lva. Má neforemnou širokou hlavu s tupým čenichem a mimořádně silnými žvýkacími svaly.
I její zuby jsou výborně uzpůsobené k drcení kostí.
Jak loví
Hyeny nemají tak stmelenou strukturu jako smečka psovitých šelem a málokdy operují pospolu. Jsou aktivní hlavně za soumraku a v noci. Kromě silných čelistí je příroda vybavila i silnými žaludečními šťávami, takže dokážou pozřít kromě masa i kosti, ale také rohy a kopyta. Ulovenou kořist nezardousí, rovnou ji trhají zaživa.
Svěrák v čelistech společně s pevnou lebkou dokáže rozdrtit dokonce i velké kosti žiraf o průměru kolem 7 cm.
Za jistých okolností může být nebezpečná lidem, kteří osaměle táboří v buši.
Tygr ussurijský
Výskyt: východní Rusko, Čína
Síla stisku: 450 kg/cm2
Tygr ussurijský je největší známou kočkovitou šelmou a 3. největší suchozemskou šelmou vůbec. Samci dosahují hmotnosti až 300 kg. Jelikož žije na severní polokouli, má v porovnání s ostatními druhy světlejší a hustší srst. Typickým znakem tygra jsou dlouhé světlé licousy. Jeho tělo je přizpůsobené chladnému prostředí Sibiře, proto má zřejmě i větší tlapy než ostatní kočkovité šelmy.
Slouží jako sněžnice při pohybu ve sněhu.
Patří také mezi dobré skokany, dokáže skočit 6 metrů do dálky a 5 metrů do výšky.
Bez nepřítele
Tygr je vrcholových predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Pokud se oběť nachází daleko, vyčkává, dokud se sama nepřiblíží na vzdálenost zhruba 10 až 35 metrů, a poté ji srazí rychlým skokem. Útočí hlavně na hrdlo oběti, kterou tak zardousí. Tlapami může i rozbít její lebku. Kořist si pak odtáhne do úkrytu. Na posezení je schopen sežrat 18 až 29 kg masa.
Pokud už zaútočí na člověka, musí mít hodně velký hlad.
Medvěd grizzly
Výskyt: Asie, Evropa, Severní Amerika
Síla stisku: 440 kg/cm2
Medvěd grizzly je jedním z poddruhů medvěda hnědého. Žije především ve výše položených oblastech Severní Ameriky. Jedná se o samotářské zvíře, které žije poblíž vodních toků, ale pouze v době tření lososů. Průměrná výška této šelmy je téměř dva metry, dožívá se až 30 let. Grizzly není pouze masožrout, rád si pochutná i na koříncích či lesních plodech.
I přesto považují experti tento druh medvěda za nejagresivnější.
Útočí hlavně samice
Jeho prakticky jediným nepřítelem je člověk. Pouze v Yellowstonském parku mu konkuruje vlk, se kterým na daném území bojuje o kořist. Zvýšená agresivita pomáhá hlavně samicím, když brání své potomky. Je zajímavé, že skladba medvědích zubů se podobá spíše těm lidským než chrupu kočkovitých šelem.
I když mají v přední čelisti hrozivé špičáky, na rozdíl od ostatních šelem mají jinak tvarované stoličky. Aby potravu patřičně rozdrtili, mají v čelisti ohromnou sílu stisku.
Ta by stačila například na rozdrcení bowlingové koule.
Žralok bílý
Výskyt: USA, Jižní Afrika, jižní Austrálie, Japonsko, Oceánie, Chile a Středomoří.
Síla stisku: 300 kg/cm2
Také se mu říká žralok lidožravý, protože je ze všech žraloků zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na člověka. Vyskytuje se především v pobřežních vodách. Jeho délka dosahuje okolo 7 metrů a váží více než 3 tuny. Patří mezi nejdéle žijící chrupavčité paryby, dožívá se až 70 let.
Řadí se k nejrychlejším žralokům vůbec, na krátkou vzdálenost může zrychlit až na 56 km/h.
Zuby jako pila
Stejně jako ostatní žraloci má několik řad jemně vroubkovaných trojúhelníkových zubů, které se často obměňují a nahrazují vypadlé zuby. Síla stisku byla lidem dlouho neznámá. Při útoku na svou kořist totiž využívá spíše než mohutný stisk své ostré zuby, které oddělují maso jako ozubená pila.
Aby mohli lépe lovit, vyvinula se u nich schopnost udržovat tělesnou teplotu, která je vyšší než teplota okolní vody. Dále jim během lovu pomáhá tzv.
Lorenziniho ampule, které umožňují detekovat elektromagnetické pole, a tím i potenciální kořist.
Lev pustinný
Výskyt: Afrika, Indie
Síla stisku: 300 kg/cm2
Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. V divočině se dožívá až 14 let. Na rozdíl od jiných kočkovitých šelem se jedná o společenská zvířata, která loví ve smečkách. Dnes se vyskytují hlavně na území Afriky. Nebylo tomu tak vždycky, ještě kolem roku 10 000 př. n. l. obývali všechny kontinenty.
Smečka nadevše
Lvi jsou nejen aktivními lovci, nepohrdnou ani zdechlinami zvířat, které usmrtily jiné šelmy. Jsou známé případy, kdy extrémní hlad dovedl lva k usmrcení mladých slonů. Jelikož nepatří k vytrvalým běžcům, musí se nejdříve za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Lvi ve smečce spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Zaútočí pak velmi rychle.
Svou kořist usmrtí zastavením přívodu krve do mozku stiskem na hrdle, u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Člověk naštěstí není jejich přirozenou kořistí.
Už několikrát se ale stalo, že lvům lidské maso zachutnalo.
Facebook
Twitter
RSS