Janičár Kodja Hazar předává svému vládci vak potřísněný krví, aby mu dokázal svoji věrnost. V první chvíli to ale vypadá, že Murad II. ani nechápe, jakou trofej má právě před sebou.
Jeho vítězství tentokrát bylo příliš krvavé, Osmany stálo spoustu životů, není důvod se radovat…
Vývoj bitvy u bulharské Varny, k níž došlo v listopadu 1444, hraje křesťanům zprvu do karet. Dominují na levém křídle. Jakmile se jim zde podaří zlikvidovat odpor Osmanů, přesouvají se na druhou stranu bitevního pole.
I na pravém křídle pomocí palby dostanou vývoj bitvy pod kontrolu. Zdá se, že sultánu Muradovi II. (1404‒1451) už mnoho možností k obraně nezbývá.
Skrývá se uprostřed bojiště za dřevěnou palisádou a hradbou elitních bojovníků janičárů, na které spoléhá jako na svoji poslední naději.Náhle ale dochází ke zvratu.
Sebevražedný útok
Svoje ostruhy si v bitvě chce vysloužit mladičký polský a uherský král Vladislav III. (1424‒1444). Touží ukázat udatnost pravého rytíře. Naznačuje, že chce vyrazit přímo proti sultánově opevnění.
„Nedělejte to!“ vykřikne na něj zkušenější sedmihradský válečník Jánoš Hunyadi (1406‒1456). 20letý polský král ho ale neposlechne a pobídne koně kupředu. Svého pána následuje pětistovka polských rytířů.
Pokouší se rozbít hradbu janičárů a přivést zajatého Murada II. Věří, že se jim tenhle husarský kousek podaří. Vladislav se brzy probojuje až před sultánův stan. Jeho kůň ale vzápětí klopýtne a král padá. Jde o past, nebo oře sekl někdo z nepřátel?
Tato otázka dodnes zůstává záhadou. Situace využije janičár jménem Kodja Hazar a polskému králi setne hlavu.Osmané pak zvrátí zdánlivě prohranou bitvu ve svůj prospěch.
(Zdroj: HISTORY revue)
