Epidemie moru zvaná „černá smrt“ se do Evropy rozšířila ze Střední Asie v roce 1347. Doposud se předpokládalo, že za ni mohly nakažené krysy, hostitelky blech, které pak přeskočily na člověka. Vědci se snažili najít důkazy pro tuto teorii a zjišťovali, jestli v době kolem roku 1347 opravdu panovaly ideální podmínky pro vypuknutí nákazy způsobené rozmnoženými krysami. Výsledky ale ukazují na jiného viníka.
Nevinné krysy
Výzkumníci porovnávali letokruhy stromů se záznamy o více než 7700 případech morové epidemie v Evropě. „Zkoumali jsme široké spektrum klimatických ukazatelů, ale nenašli jsme vztah mezi výskytem moru a počasím,“ řekl biolog Nils Christian Stenseth z univerzity v Oslu. Ten by se musel objevit, pokud by za roznášení moru opravdu mohly krysy. Ty totiž potřebují k ideálnímu množení léto s malým množstvím srážek. „Pokud se ukáže, že máme pravdu a krysy jsou v tom nevinně, budeme muset přepsat část dějin,“ dodal Stenseth.
Pískomil nese smrt
Stenseth společně se svými kolegy dospěli k závěru, že „černá smrt“ v Evropě souvisela s počasím v Asii. Zjistili, že epidemie moru v Evropě přicházely vždy poté, co ve Střední Asii zažívali vlhké jaro a teplé léto. To jsou ideální podmínky pro rozmnožování pískomilů – a právě s nimi se do Evropy šířil i mor. Blechy nakažených zvířat pak přeskočily na domácí zvířata nebo na lidi a nákaza se pravděpodobně po hedvábné stezce dostala do Evropy. Zde padlo za oběť morovým epidemiím mezi polovinou 14. století a 18. století 100 000 000 lidí.
Zkoumání koster obětí moru
Tato teorie navíc vysvětluje záhadu, se kterou si vědci dlouho nevěděli rady: Proč mor nesužoval Evropu neustále, ale objevoval se ve vlnách? Krysy zde přece byly pořád. Stensethův tým nyní plánuje zkoumat DNA bakterií odebraných z koster obětí morových epidemií. Pokud vzorky budou mít velké množství genetických odchylek, může to naznačovat, že jednotlivé epidemie způsobovaly různé vlny nákazy a že opravdu nešlo o nemoc, která se na lidi přenášela od populace evropských krys.
Facebook
Twitter
RSS