Extrémně dlouhý pobyt ve tmě či extrémní chlad: mohou tyhle zážitky pomáhat více než klasická medicína? Zdá se, že ano. Obé spouští v lidském organismu procesy, kterých lze psychoterapií či medikací dosáhnout stěží. Jak to?
Izolace ve tmě. Podle jedněch nelidská technika, která se ještě v minulém století používala při výsleších válečných vězňů. Podle druhých intenzivní duchovní cvičení, silná cesta vedoucí do jádra duše a mysli.
Pravda je, jak praví ona otřepaná fráze, v tomto případě někde uprostřed. Pokud se člověk pro totální izolaci rozhodne dobrovolně, může být tzv. dunkelterapie (terapie tmou) skvělým životním restartem.
Zejména pro ty, co trpí pocity vyčerpání a jsou dlouhodobě ve stresu. Není to ale cesta jednoduchá.

7 týdnů ve tmě!
Dlouhodobý pobyt v temnotě praktikují tibetští mniši jako součást duchovních cvičení po staletí. Zůstávají tam až 49 dní! To mimochodem odpovídá době, po kterou trvá podle Tibetské knihy mrtvých bardo – stav mezi smrtí a znovuzrozením.
Po několika dnech v temnotě meditující začínají vnímat vnitřní světlo či vize. Rozpouští se ego i hranice mezi já a okolním světem. Mění se vnímání času a přichází hluboký pocit jednoty s vesmírem.
Podobně s pobytem ve tmě zacházely i další kultury světa. Egyptští kněží, taoističtí mniši i sibiřští či laponští šamani. Ti věřili, že jim pomáhá komunikovat s duchy a nahlédnout do jiných světů.

Česko má svého “tmavého” rekordmana
Po celém světě se samozřejmě vyskytují lidé, kteří se snaží s dunkelterapií různými způsoby experimentovat nebo alespoň zkouší, jak dlouho lze ve tmě vydržet.
Z českých zástupců se délkou pobytu ve tmě tibetským mnichům vyrovnal i český psychoterapeut Andrew Urbiš (*1946). V “izolaci” při experimentu strávil v roce 2011 padesát dní a vytvořil tak český rekord.
Bylo mu tehdy 64 let. A ve tmě nebyl poprvé. Poté, co vystoupil “na světlo Boží”, prý řekl, že se cítí o 10 let mladší.
Tvrdil, že se mu výrazně zlepšil sluch a testy krve ukázaly zvýšení hladiny testosteronu, který je vedle všech mužských věcí zodpovědný za dobrou náladu a štěpení tuků.

Co se během dunkelterapie děje v lidském organismu?
Základem terapie tmou je oproštění se od normálního života. Smysly mají dovolenou a člověk se noří do vnitřního světa. Nemusí to být vždy příjemné, o slovo se může hlásit vztek nebo úzkosti.
Tma má výrazný vliv na produkci hormonů, hlavně melatoninu, serotoninu a DMT (dimethyltryptamin) – látky spojované s mystickými vizemi a hlubokými vnitřními prožitky. V krvi ubývá stresového hormonu kortizolu a tento efekt je dlouhodobý.
Pravá mozková hemisféra související s intuicí a vhledy je aktivnější, v mozku se vytváří nové neuronové spoje, sluch, hmat a čich jsou citlivější. Mění se také vnímání času.
Poté, co si člověk projde počátečními procesy a setká se se situacemi a zážitky, které vyplaví nevědomí, nastoupí hluboký vnitřní mír, radost a propojení se sebou samým. Skutečně lze všechny tyto procesy využít k nastartování zásadních samoozdravných procesů? Nebo jde o přeceňovanou a dosud jen málo probádanou proceduru?