S jasně zelenými stébly trávy na irských lukách si pohrává vítr. Čechrá listy v korunách stromů a také vlasy dlouhé fronty čekajících lidí. Většina z nich je bledá, nemocná, a sem tam si všimnete i těhotné ženy.

Každý z nich zamířil do Fahanského opatství ze stejného důvodu – doufají, že je zdejší zázračný zvon vyléčí a ochrání! 

Legenda říká, že když se zvon sv. Mury někdy mezi 7. a 9. stoletím našeho letopočtu poprvé objeví ve Fahanském opatství, snáší ho z nebes andělské bytosti.

Dnes už nemá jazýček, kterým by mohl zvonit, přesto prý tehdy zní tak hlasitě, že jeho příchod slyší všichni smrtelníci v okolí. Jak je něco takového možné? On ho totiž napřed skutečně měl!

Proto se shromáždí davy lidí, tušící, že je svou přítomností oblažuje jakási nadpozemská síla. V tu chvíli se prý zvon pomalu přibližuje, a když už ho má lid skoro na dosah ruky, náhle jeho zvonění utichne. Jazýček se od něj odpojí a vrací se zpět do nebe.

Od té doby se věří, že pokud by měl zvon znít na Zemi, bylo by to jeho znesvěcení, protože je určen pro účely posvátné, lidem prospěšné. A vzhledem k dalším okolnostem bychom mohli dodat, že i zázračné.

Neuvěřitelná léčivá síla

Fahan najdete v irském hrabství Donegal. Patronem kraje a zároveň prvním opatem zdejšího kláštera, založeném v 7. století, je sv. Mura (asi 550–645), podle něhož dostává vzácný předmět jméno.

V průběhu let se mezi zdmi opatství ukrývá řada církevních pamětihodností, ale nejcennější z nich je určitě tento bronzový čtyřhranný zvon. Takové se v mužských klášterech používaly pro určování času, mniši podle nich byli svoláváni k modlitbám či společným jídlům.

Jenže ten fahanský sloužil jiným účelům – údajně má schopnost léčit a ulevovat od bolestí. Lidé stály dlouhé fronty, jen aby mohli na chvíli pobýt v jeho blahodárné blízkosti a zbavovat se trápení, od něhož jim nedokázali tehdejší lékaři pomoci. Chodili k němu i těhotné ženy, aby si zajistily bezproblémový porod.

A kdo zvon obrátil hořejškem dolů a napil se z něj jako z kalichu, ten prý měl zaručenou nezničitelnou ochranu před vším nebezpečím. Odkud se v něm taková moc brala?

Uzdravuje Ježíš?

Zvon sv. Mury je výrazně zdobený, přičemž jednotlivé prvky na něm přibývaly postupně, v průběhu staletí. Najdete tam vikinské ornamenty spolu s pozdějšími stříbrnými dekoracemi, hlavní dominantu však tvoří něco jiného.

Křesťanský kříž, do jehož středu je vsazený krystal, nazývaný také irský diamant, symbolizující tělo Ježíše Krista. Na konci pravé, levé a spodní části se pak nacházely třešňově rudé jantary.

Ty představovaly místa, v nichž byl Ježíš při ukřižování probodnut hřeby. Dnes už z nich zbývá ve zvonu pouze jeden, ale jinak se jej jako zázrakem podařilo uchránit jak před běžnými zloději, tak před nájezdy dobyvačných národů.

Je i toto společně se záznamy a legendami o léčitelských schopnostech důkazem, že tento zvon je skutečně obdařen nadpřirozenou, možná přímo nebeskou mocí?

Není jediný

Víra v magickou sílu zvonů byla kdysi v Irsku i na Britských ostrovech velmi silná. Jejich zvuku se údajně bál sám ďábel!

Proto prý v anglickém městečku Towednack nikdy nedostavili kostelní zvonici – ďábel každou noc přicházel a veškeré práce z toho dne zničil.

Dále se zvony odháněli zlí duchové potloukající se kolem těl čerstvě zesnulých a neměly je rády ani víly, na něž Irové také hodně věří. A dokonce se jejich rozezněním mělo zabraňovat škodám při bouřkách!

Zázračnou schopnost má mít třeba i zvon sv. Bodena z irské vesnici Culdaff. Ten má dodnes zaručovat bezpečí všem lodím, které sem připlují, a navrch chrání zdraví dobytka.

I tak ale zůstává zvon sv. Mury výjimečným. On totiž žádný zvuk nevydává, a přesto se zdá, že je mocnější i zázračnější než všechny ostatní. Může to být způsobeno onou symbolickou přítomností Ježíše?