František Zmek se pouští do hloubení výkopu pro vodovod. Náhle narazí na kostru. Rychle přivolá strážce zákona, kteří však konstatují, že kostra je příliš stará na to, aby je zajímala. Zato archeologové jsou nadšeni.

Brzy v Čelákovicích odhalí velice zvláštní hroby. Vše nasvědčuje tomu, že pohřbení jedinci byli považováni za upíry…

Kdybychom uvažovali o místě nejvíc spojovaném s upíry, nejspíš by nás napadla Transylvánie. Jenže to bychom se spletli. Podle všeho vampýři nejvíc řádili právě na našem území.

Alespoň o tom svědčí nález pozoruhodného pohřebiště v městě Čelákovice, které leží ve Středočeském kraji. Nebo vše bylo jinak?

Proč se jich báli?

V roce 1966 dochází v Čelákovicích ke vzrušujícímu objevu. František Zmek zde při výkopu pro vodovod nachází kosterní pozůstatky. Na místo se brzy vrhnou archeologové, kteří zde odkryjí celkem jedenáct hrobů.

V nich bylo pohřbeno čtrnáct jedinců, pravděpodobně mužů ve věku od dvaceti do šedesáti let. Vědci však brzy zjišťují, že tohle pohřebiště se od jiných míst posledního odpočinku výrazně liší.

Kostry mají zacpaná ústa, svázané končetiny, u některých je dokonce do země vražen osikový kůl, nebo mají oddělené hlavy od těla. Co způsobilo takovou neúctu k mrtvým? Většina badatelů se domnívá, že zesnulí byli považováni za upíry.

Hanebné zacházení s ostatky je tak důkazem protiupírských opatření. Proč však upadli v podezření všichni pohřbení na jednom místě?

Upíři či zločinci?

Nalezené kosterní pozůstatky podle všeho patřily na svou dobu mimořádně vysokým a robustním jedincům. Jednalo se snad o příslušníky cizího etnika, a proto se jich místní báli tolik, že se rozhodli pojistit proti tomu, aby vstali z hrobu?

Archeoložka Pavlína Mašková není o upírské hypotéze příliš přesvědčena. Podobný způsob nakládání s ostatky se totiž údajně objevuje také u popravišť. Byli tedy mrtví ve skutečnosti popravenými zločinci?

Své kolegyni odporuje Jaroslav Špaček (*1943).

„Pokud by šlo o hřbitov popravených zlosynů v době vrcholného či pozdního středověku, existovaly by o takovém množství popravených určitě i písemné důkazy nebo by se našla alespoň informace o popravišti, kde byli nějací zločinci zbaveni života.

Nic takového však o Čelákovicích a okolí nenajdete, i archivy mlčí,“ tvrdí archeolog. Kdo má tedy pravdu? Jsou Čelákovice největším upírským pohřebištěm nebo běžným hřbitovem pro odsouzence?

A jestliže lze zvláštní nakládání s ostatky skutečně interpretovat jako protivampýrské zásahy, stojí za tím pouhá pověrčivost? Nebo měli naši předkové nějaký vážný důvod k tomu, aby věřili v existenci upírů?