Zajímavosti

Lidé ze skla: Pomoc, budou ze mě střepy!

Lidé ze skla: Pomoc, budou ze mě střepy!

Nedotýkejte se krále, mohl by se rozbít! A není to vtip, riziko je tu opravdu velké! Kdysi sebevědomý a silný francouzský vládce najednou tak zkřehnul, že radši nikomu ani nepodá ruku…

Karel VI. Francouzský (1368–1422) je skálopevně přesvědčen o tom, že jeho tělo je ze skla! Odmítá i sedět na trůnu, dokud nebude celý důkladně vystlaný polštáři. Dojde to až v takovou posedlost, že mu musí krejčí všít do všech šatů ocelové tyče, aby se při sebemenším zaškobrtnutí neroztříštil na kusy. Ale vlastně se nikdo moc nediví.

Panovník s přízviskem Šílený je svým celkovým duševním vyšinutím pověstný. A co ta podivná fobie o skleněném těle, které se může rozbít?

Ta je v této době čím dál častější.

První záchvat šílenství, kdy Karel IV. zabije u Le Mans čtyři své muže.

Přitahuje, a zároveň děsí

Proč právě sklo? Materiál známý už od starověku zažívá v období gotiky v Evropě pořádný boom. Stále ale představuje něco drahého, lákavého, čímž pochopitelně vzbuzuje pozornost a fantazii. Jenže zároveň je i symbolem křehkosti. Strachu, že skleněný předmět, vlastně stejně jako lidské tělo, se může ve chvíli rozbít a bude pryč! Zhruba od 15. do 17.

století je skleněný klam mezi lidmi nejrozšířenější a skoro to vypadá, že se týká hlavně těch učených a bohatých. Řadu příkladů najdeme i v literatuře. Hlavní hrdina z povídky Miguela de Cervantesa (1547–1616) Licenciát Sklíčko si například koupí afrodiziakální lektvar, ovšem namísto očekávaného účinku se „promění“ ve sklo.

Nepříjemnou poruchu popisuje i filozof René Descartes (1596–1650) a upozorňuje na to, jak snadno nás ošálí naše vlastní vnímání světa. Když se sklo stává dostupnějším a z jeho rozbití už nemusíme mít trauma, skleněný klam se ze světa postupně vytrácí.

Ale úplně nezmizí.

René Descartes již označuje skleněný klam za konkrétní chorobu.

Klavír v žaludku

Dcera krále Ludvíka I. Bavorského (1786–1868) Alexandra Amálie (1826–1875) je mimo jiné posedlá strachem z inkoustu na papíře, zelených stolů nebo jakéhokoliv prachu. Z představy, že na hlavě nosí lenošku, a proto nemůže projít dveřmi, jí časem dokážou vyléčit.

Z jiné, a to že jako malá spolkla skleněný klavír, proměnila se v onen křehký materiál a každou chvíli se může rozbít, bohužel nikoliv.

Alexandra Bavorská snědla skleněný klavír, a nikdo jí to nevymluví!

Konečně jsme vyhráli?

Od 20. století už jsou „sklenění lidé“ vzácností. Někteří lékaři se s nimi ale přesto čas od času setkají. Například psychiatr Andy Lameijn z Nizozemska popisuje v roce 1964 mladíka, který se prý cítí jako okenní tabulka. Nejen, že je snadno rozbitný, ale všichni ho přehlížejí a vnímají jen to, co je za ním.

Pocit, že jsme zranitelní a nedůležití, souvisí dle psychologů jednoduše s vyrovnáváním se s konečností lidského života. Projevit se to může jakkoliv, ať už se cítíme být sklem, hradem z písku nebo pírkem, na které stačí jemně fouknout. A proč už je tedy skleněný klam spíše minulostí? Každá doba s sebou přináší posedlosti trochu jiné.

Po druhé světové válce patří třeba k nejčastějším duševním poruchám chorobný pocit, že nás někdo pronásleduje.

Více z Zajímavosti

Kačer Donald: Vztekloun bez kalhot trumfne i Mickeyho

Zajímavosti8.12.2022

Had na holi: Proč je symbolem zdravotnictví?

Zajímavosti5.12.2022

Podivuhodné dřeváky: Dá se na nich i bruslit!

Zajímavosti1.12.2022

První zmrazený člověk: Na lék proti rakovině čeká už 55 let!

Zajímavosti24.11.2022

Ťukni tlapou: Dokážou zvířata ovládat počítače?

Zajímavosti21.11.2022

Velký londýnský smog: Konečně známe jeho příčinu!

Zajímavosti14.11.2022

Nenápadný, ale ostrý mixér slaví 100 let!

Zajímavosti10.11.2022

Les Svastika: Hákový kříž uprostřed lesů

Zajímavosti7.11.2022

Čemu jste celý život věřili, ale není to (tak úplně) pravda

Zajímavosti4.11.2022
Zajímavosti
Časopis, který by vás mohl zajímat

Nenechte si ujít další zajímavé články