Místo plné obrazů, soch a umění. Dějiny lidstva od pravěku až po dnešní dobu. Jaké nejznámější cennosti tato budova ukrývá?
Návštěvníci si mohou na ploše 72 000 metrů čtverečních, což je takřka dvojnásobná rozloha pražského Václavského náměstí, prohlédnout přes 35 000 exponátů. Celkem se jich však v budově ukrývá kolem 554 000. Budova má dohromady pět pater a tři křídla.
O tom, že je místo stále oblíbené, svědčí fakt, že sem ročně zavítá okolo sedmi milionů turistů. Říká se, že kdyby se návštěvník zastavil u každého exponátu deset vteřin, trvala by prohlídka muzea tři měsíce.
Dlouhá historie francouzského symbolu
Louvre společně se svou skleněnou pyramidou patří mezi symboly Paříže. Nachází se na pravém břehu řeky Seiny. Jeho historie sahá až do roku 1190, kdy zde nechal postavit král Filip II. Augustus tvrz na obranu tehdejšího centra města. Další panovníci pak palác rozvíjeli a přidávali stále nová křídla. Na renesanční sídlo pak předělali francouzští vladaři František I. a Jindřich II.
V době Jindřicha II. byla zrekonstruována první nadzemní část, Palais du Louvre. O novou renesanční podobu se postaral architekt Pierre Lescot. K ucelení prvních sbírek a jejich výstavám začalo docházet až za panování Ludvíka XIV., který si za svou rezidenci zvolil Versailles.
Budova v té době sloužila hlavně jako sídlo dvořanů a umělců a sídlily zde také královské akademie.
Přelomová revoluce
Jako muzeum však Louvre začal fungovat až v době Velké francouzské revoluce. Pro veřejnost se otevřel 10. srpna 1793 s výstavou 537 obrazů, které pocházely z královského a církevního majetku.
Sbírky se mohly rozšiřovat i díky Napoleonovým tažení, kdy shromažďoval umělecké a historicky cenné předměty, které odvážel do Paříže. A i když se muselo po jeho abdikace mnoho děl vracet, tradice muzea už zůstala.
Vznik pyramidy
Velkého rozmachu se muzeum dočkalo v roce 1983, kdy francouzský prezident Francois Mitterrand rozhodl místo rekonstruovat a rozšířit. Podle návrhu čínsko-amerického architekta I. M. Peie vzniklo rozsáhlé nové podzemí s parkovištěm a nákupním střediskem.
Uprostřed dvora na Place du Carrousel pak vyrostla skleněná pyramida, která se stala novou dominantou. O deset let později byla vytvořena i Obrácená pyramida.
Nejslavnější obrazy
Tajemný úsměv stále láká
Obraz: Mona Lisa
Autor: Leonardo da Vinci
Vznik: 1503–1506
Mona Lisa od Leonarda da Vinci se dá považovat za nejslavnější a nejzáhadnější obraz všech dob. Jedná se o malbu olejem na dřevo topolu. Nepatří však mezi velké obrazy, její rozměry činí „jen“ 77 x 53 cm. Žena s nenapodobitelným úsměvem se stala předmětem mnoha pověstí a spekulací.
Těhotná žena?
Stále se debatuje o tom, kdo stál Leonardovi modelem. Nejčastěji se uvádí, že se jednalo o Lisu, manželku florentského obchodníka Franceska del Giocondo. Vědci také díky speciálním rentgenům zjistili, že pod finální vrstvou jsou další tři obrazy. Tato skutečnost vede odborníky k teorii, zda Mona Lisa nebyla těhotná.
Na jedné vrstvě má totiž obličej zahalený jemným šátkem, který byl typický pro ženy čekající miminko.
Proslulá krádež
Nejvíce se o obrazu začalo hovořit na začátku 20. století. V roce 1911 se totiž podařila zcela nečekaná věc. Pracovník muzea Vincenzo Peruggia obraz z muzea ukradl a dva roky schovával ve svém pokoji v Paříži. Poté jej chtěl prodat do italské Florencie, aby se unikátní dílo vrátilo zpět do své vlasti.
Ještě než byl chycen skutečný pachatel, byli z krádeže podezíráni i básník Guillaume Apollinaire či malíř Pablo Picasso.
Autor v márnici…
Obraz: Vor Medúzy
Autor: Théodore Géricault
Vznik: 1817–1818
Dílo je považováno za ikonu francouzského romantismu. Znázorňuje dramatické ztroskotání lodi Medúza, jedné z francouzských válečných lodí, v roce 1816 u pobřeží Senegalu. Na palubě tenkrát bylo asi 150 námořníků, které kapitán nechal napospas osudu bez jídla a pití. Po dvou týdnech plavby se zachránilo patnáct pološílených lidí.
Obraz Géricault namaloval s takovou drásavosti, že dílo vyvolalo společenský skandál. Malíř celou událost neustále sledoval a vyzpovídal i námořníky, kteří přežili. Zúčastnil se také procesu s kapitánem lodi.
Podle výpovědí dokonce navštěvoval márnici, kde studoval utonulé a poručil vyrobit i repliku originálního voru.
Když se autor maluje sám
Obraz: Autoportrét
Autor: Albrecht Dürer
Vznik: 1493
Jde zřejmě o jeden z prvních autoportrétů evropského malířství. Obraz představuje přechod od klasického středověkého stylu do nové, renesanční fáze. Za svůj život namaloval Albrecht Dürer autoportrétů několik, tento měl být podle odborníků věnován jako zásnubní dar jeho snoubence Agnes Frey.Není bez zajímavosti, že se obraz velmi podobá způsobu zobrazování Krista.
Ikona revolucionářů
Obraz: Svoboda vede lid na barikády
Autor: Eugéne Delacroix
Vznik: 1830
Obraz zachycuje události pařížské červencové revoluce z roku 1830, která vedla ke svržení krále Karla X. Ve středu obrazu stojí mladá žena z lidu, plná života, která představuje Svobodu. Vedle padlých a zraněných vyzývá se zdviženou rukou s trikolorou k boji a vyjadřuje sílu a odhodlanost francouzských revolucionářů.
Delacroix se proslavil používáním zářivých barev a kontrastu světla a stínu, který se projevil i na tomto obrazu.
Nejslavnější sochy
Milenci v objetí
Socha: Amor probouzí polibkem Psyché
Autor: Antonio Canova
Vznik: 1788–1793
Sousoší, které vytvořil italský sochař, představitel italského klasicismu, ukazuje mytologické milence Amora a Psyché v okamžiku probuzení. V Louvru se mramorová socha, která na výšku měří 155 centimetrů, vyskytuje od roku 1824.
Dodnes záhadná socha
Socha: Venuše Mélská
Autor: zřejmě Alexandros z Antiochie
Vznik: 130 př. n. l.
Socha byla objevena rolníkem v roce 1820 na ostrově Mélos. Její paže však nebyly nikdy nalezeny. Dílo je opředeno řadou záhad, nelze totiž přesně určit, koho má představovat. Nejpravděpodobněji to má být Afrodité, a to vzhledem k tomu, že je polonahá a má oblejší křivky. Za autora byl považován Praxiteles, pravděpodobnějším autorem je Alexandros z Antiochie.
Archeologové se domnívají, že ztracené ruce buď držely jablko, kterým byl rozhodnut tzv.Paridův soud, či že se bohyně zhlížela v zrcadle či štítu boha Arese.
Řecký originál, nikoli římská kopie
Socha: Niké Samothracká
Autor: neznámý
Vznik: 220–190 př. n. l
Mramorová socha, vysoká 244 centimetrů, vznikla zhruba ve 2. století př. n. l. a je považována za vrcholné dílo helénistického sochařství. Je vyobrazena jako okřídlená žena stojící na přídi lodi, která bojuje s nepřízní počasí a zároveň ohlašuje vítězství v námořní bitvě.
Sochu nalezl v roce 1863 francouzský archeolog Adrianopolis Charles Champoiseau. V roce 1883 byla vystavena v Louvru a je jedním z nejpřednějších uměleckých děl. Navíc jde o jednu z mála originálních řeckých soch, a nikoliv o jejich kopie vytvořené v době vrcholného Říma.
Vybrané sály
Michelangelův sál
Zde se nacházejí sochy z období italské renesance. Centrálním sousoším místnosti je známé Michelangelovo sousoší Otroci (1513–1515). Na něm sochař pracoval po smrti papeže Julia II. Mělo totiž zdobit jeho hrobku. Bohužel z finančních důvodů je Michelangelo nikdy nedokončil a daroval je příteli, který je posléze odvezl na francouzský královský dvůr.
Sousoší se skládá ze dvou postav otroků, z nichž každá je úplně jiná. Otroci bývají označováni jako Umírající a Spoutaný otrok a podle některých interpretací mají představovat malířství a sochařství.
Michelangelo tím naznačoval, že společně se smrtí Julia zemřela i svoboda umění.
Apollonova galerie
Poprvé byla místnost navržena v 60. letech 16. století. Uvnitř galerie jsou ukryty nejkrásnější poklady z francouzských dějin a ukázky francouzského klasicismu, který se nachází i na zámku Versailles. V galerii je k vidění celkem 41 obrazů, 118 soch a 28 gobelínů. Vystaveny jsou zde i drahé kameny z korunovačních klenotů.
Zahrnují královské insignie, řády, šperky nebo samostatné diamanty francouzské koruny.Na první pohled zaujme i zlato na zdech a stropě.
Komnaty Napoleona III.
Z těchto komnat přechází zrak. Nacházejí se v křídle Richelieu a ukazují architekturu druhého císařství Napoleona III. (1808–1873). Malované stropy doplňují zlaté dekorace, těžké koberce a gobelíny, velká zrcadla a křišťálové lustry. Dominantou je dlouhý jídelní stůl situovaný v tzv. Velké jídelně. Celá dekorace vydržela téměř neporušeně 150 let.
Co ještě Louvre nabízí?
Egyptské starožitnosti – největší sbírka Egyptské civilizace mimo Egypt. Nachází se zde egyptské umění, papyrové svitky, oděvy i samotné mumie. Počátky se datují od Napoleonových expedic v roce 1798.
Blízkovýchodní starožitnosti – nacházejí se zde sbírky z dávné Mezopotámie a Persie před příchodem islámu
Řecké, římské a etruské starožitnosti – patří k nejstarším sbírkám muzea
Islámské umění – jde o nejmladší sbírku muzea. Nacházejí se zde exponáty z keramiky, skla, kovu nebo ze slonoviny. K vidění je na 3000 kusů umění ze Španělska, Indie či Arabského poloostrova pocházející ze 7. do 19. století.
Obrazy – nejvýznamnější sbírka s obrazy od 13. století až do roku 1848. Více než polovinu pláten vytvořili francouzští umělci. Obsahuje více než 7500 děl.
Sochařství – zahrnuje díla do roku 1850, která nepatří do starověkého Řecka ani Říma Zpočátku měla sbírka pouze 100 kusů, zbytek se nacházel ve Versailles. Rozšíření se dočkala až v roce 1847.
Dekorativní umělecké předměty – sbírky od středověku po 19. století. Je zde převážně keramika, bronzové předměty, ale také korunovační klenoty.
Facebook
Twitter
RSS