Jako by do něj uhodil hrom! Stačí chvilka, aby poznal, že před ním stojí po všech stránkách naprosto výjimečná žena. Kdepak, žádnou jinou nechce!
„Její zvláštní charakter na mne mocněji působí, než jsem si původně myslel: nevšední jasnost myšlenek, jemnost chování ve společnosti a praktičnost v každém oboru. K tomu mocný zápal pro umění a vědu a mohutný cit pro dobro a krásno. Žena, kterou každý milovati musí,“ napíše Masaryk v létě 1877 své blízké přítelkyni Zdeňce Šemberové (1841–1912).
V dopise se rozplývá nad Charlottou Garrigueovou (1850–1923), dcerou amerického obchodníka a soukromou učitelkou klavíru, s níž se seznámil v Lipsku.
Láska na první pohled
Tomáš do Německa přijel na podzim 1876 – krátce poté, co získal doktorát filozofie na vídeňské univerzitě. Na přání manželů Schlesingerových má nějaký čas dohlížet na jejich syna Alfreda, který zde bude studovat práva. Ubytují se v penzionu u paní Augusty Goeringové. V létě následujícího roku se tam objeví i Charlotta, přítelkyně rodiny Goeringových.
Masaryk se do ní okamžitě zamiluje…
Takový nesmysl!
Tráví spolu téměř každý den. Chodí na výlety, do divadel a často si spolu čtou. Podle současného autora Petra Hory-Hořejše „oba pro sebe vzájemně zahořeli, ostych jim však bránil jakkoli překročit meze zdvořilosti a měšťanské etikety“. Co nedokáže říct Tomáš slovy, to nakonec napíše do dopisu. Charlotta, která tehdy pobývá v lázních v durynském Elgersburgu, ho však svou odpovědí nepotěší.
Vždyť ona jeho nabídku k sňatku odmítá! Prý by mu jako životní partnerka intelektuálně nestačila. „Takový nesmysl!“ durdí se Masaryk a okamžitě se za ní rozjede. Po několika dnech ji zlomí a 10. srpna 1877 se s ní zasnoubí. Charlotta se poté vrací do Ameriky, aby o této novince informovala své rodiče a společně začali chystat svatbu.
Vezmou se v březnu následujícího roku.
Facebook
Twitter
RSS