Svět doputoval od pneumatik ke hvězdě a dobrému jídlu. Pak se zrodila druhá hvězda a lepší degustační zážitek a na úplném vrcholu stojí pár desítek restaurací po celém světě s třemi hvězdami podle Michelina.
Být součástí gastronomické michelin rodinky, je jako projít se v záři reflektorů po červeném koberci. Závist i konkurence jsou tu nejskloňovanějšími výrazy spolu s kreativitou a pečlivostí. I ten sebemenší detail je střeženým tajemstvím.
Přitom původně jde jen o nevinný nápad na sestavení žebříčku těch nejlepších „kusů žvance.“ Vítejte ve světě, kde čas i prostor ovládají hvězdy.
Dva bratři, jeden nápad
Jak může souviset firma na výrobu pneumatik s jídlem? Úplně jednoduše. Za celou myšlenkou dnes opěvovaného průvodce totiž stojí bratrské duo André (1853–1931) a Édouardo (1859–1940) Michelinovi, kteří roku 1888 zakládají dnes světoznámou společnost Michelin. V jejich době je však masové cestování ještě v plenkách, nemluvě o místech, kde se dá složit hlava nebo nasytit kručící žaludek.
A protože bratři Michelinové milují nejen dlouhé vyjížďky, ale hlavně debužírování v prvotřídních podnicích, rozhodnou se vytvořit příručku, která má všechny ostatní orientovat stejným směrem.
Zlidovělý nápad za hranice
První zastávka? Francie. Když světlo světa spatří první Michelinský průvodce píše se rok 1900. Průvodce dávají zákazníkům zdarma jako dárek i poděkování za zakoupené pneumatiky. A úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. Inspiraci lidé okamžitě chytnou „za pačesy“ a malá chuťová brožurka se šíří jako lavina.
Netrvá dlouho, než myšlenku přebírají i další státy jako Rakousko, Španělsko, Nizozemí, Portugalsko nebo Velká Británie a Irsko. Hodnocení stojí na třech hvězdách – přičemž platí staré, dobré pravidlo, čím víc, tím líp.
Zatímco jedna hvězda znamená „velmi dobrá restaurace“, tři hvězdičky už znamenají podnik, k němuž se vyplatí cestovat „i přes půl světa.“ I když jsou nyní hvězdičky tou nejdůležitější a zároveň nejžádanější částí celého Michelinského průvodce, poprvé se objevují až roku 1926. Ve více než 12 světových metropolích proto každoročně kuchaři vaří a manažeři vymýšlí nové pochoutky do úmoru, s cílem zaujmout svými mistrovskými díly do té míry, aby si vysloužili alespoň jednu jedinou a vstoupili do gastronomických dějin.
Tajní gastro agenti
Oceňování ale není vůbec žádná sranda. Michelin si na tuto práci najímá hned několik kritiků, kteří poctivě navštěvují všech 4 000 ohodnocených restaurací, jestli udaný standart nadále přetrvává. Svoji návštěvu nikdy dopředu nehlásí, nikdo neví, v jakém počtu se dostaví. Přepadovky musí vykonávat každých 18 měsíců a podle toho hodnocení upravovat.
Nejčastěji jsou oceňovány podniky sídlící v hlavních či největších městech. Popularita „tří hvězdiček“ každým rokem roste, však jde také o jakýsi kuchařský metál. Jakmile restaurace na svoji zlatou metu dosáhne, většinou se v podniku dveře netrhnout. Někteří majitelé proto později žádají i o vyškrtnutí ze seznamu, protože na nic jiného než vaření a udržování luxusního renomé nemají čas.
Mnoha zákazníkům jde navíc jen o fotku než o jídlo, čímž jen zbytečně zdržují obsluhu od práce.
Stověžaté hvězdné poklady
Pro všechny kuchtíky nastává velké očekávání vždy na začátku roku. V tom letošním se podaří obhájit hvězdu hned dvěma pražským restauracím na Starém Městě – La Degustation Boheme Burgeoise sídlící v ulici Haštalská, a Field, kterou je možné najít v ulici U Milosrdných.
Dříve se z podobné slávy těší i v Alcronu, letos na ně však padne smůla, když o třpytivý zázrak přichází.
Facebook
Twitter
RSS