Jako nejvyšší hora světa se Mount Everest stal v minulosti samozřejmě cílem mnoha výprav. Prvenství v jejím zdolání je připisováno siru Edmundu Hillarymu a šerpovi Tenzingovi Norgayovi. Existuje však i možnost, že tito muži byli na vrcholku až jako druzí…

S nadmořskou výškou 8849 metrů nad mořem je Mount Everest nejvyšší horou naší planety. Utvářel se společně se zbytkem Himálaje po nárazu indické a euroasijské kontinentální desky, které na sebe i dnes stále tlačí, a tím se zvyšuje i jeho nadmořská výška.

Podle vědců roste Everest ročně o 3–5 mm. Jméno získala hora v roce 1865 na počest britského zeměměřiče George Everesta (1790–1866). Hora leží na hranici Nepálu a Číny.

Na severu patří do nepálského regionu Khumbu a je součástí národního parku Sagarmatha, který je zapsaný v seznamu světového dědictví UNESCO.  Jako první změřil její výšku v roce 1852 indický matematik a zeměměřič z Bengálska, Radhanath Sikdar.

Vrcholek určil z 240 kilometrů vzdálené Indie trigometrickými výpočty pomocí přístroje na přesně měření vodorovných a výškových úhlů (teodolitu). Došel k číslu 8839 metrů nad mořem.

Jak vysoko leží vrchol?

O další měření se postarali v 50. letech 20. století indičtí zeměměřiči, jejichž výsledky byly ještě přesnější a dosáhly čísla 8848 metrů nad mořem.

Když ale v roce 2015 postihlo Nepál silné zemětřesení o síle 7,8 stupně, začalo se hojně diskutovat o tom, zda se nezměnila i výška hory. V roce 2019 pak horského velikána přeměřila nepálská expedice, a poté i čínská.

Podle jejich výsledků je Mount Everest vyšší, než se předpokládalo, a přesná výška činí 8848,86 metrů nad mořem.

Cíl dobrodruhů

Jako nejvyšší vrchol se stal Mount Everest cílem mnoha dobrodruhů, kteří chtěli jeho vrchol pokořit. A nutno dodat, že odolával velmi dlouho. Ve vysoké nadmořské výšce totiž život vypadá úplně jinak.

Panují zde velké výkyvy počasí, silný vítr a teploty hluboko pod nulou. Horolezcům tak při výstupu vždy hrozilo prochladnutí nebo akutní horská nemoc. Na vrcholu je tak řídký vzduch, že sem není možné doletět běžnou helikoptérou.

Mapování terénu

Za počátek dobrodružných výprav na vrchol Mount Everestu se dá označit průzkumná expedice pod vedením George Malloryho v roce 1921. Cílem nebyl výstup na vrchol, ale zmapování geografických podmínek v oblasti.

I přes nedostatečnou vybavenost se horolezci dostali na severní sedlo v nadmořské výšce 7060 metrů. Poté se všichni vrátili zpět.

První (ne)úspěšná výprava

O rok později se však vrátili k hoře v hojném počtu. Výpravu vedl Charles Granvill Bruce a skládala se celkem ze 13 britských horolezců včetně George Malloryho. Skupinu doprovázelo přes 160 nepálských a tibetských nosičů.

Mallory společně s dalšími dvěma horolezci poprvé překonali nadmořskou výšku 8225 metrů, a to bez použití kyslíku. Mallory to zkusil ještě jednou s kyslíkem, při výstupu se však strhla lavina, kvůli které zemřelo sedm nosičů, a expedice tím skončila.

Byli první či ne?

Bruce s Mallorym se nevzdávali a v roce 1924 opět stanuli před výzvou jménem Everest. Již během stavby základního tábora však zahynuli dva nosiči na omrzliny. Jenže tím tragédie teprve začaly.

George Mallory společně s Andrewem Irvinem vyrazili vstříc vrcholku, ale zpáteční cesty se nedožili. Dodnes se spekuluje, zda vrcholu dosáhli, či ne. Podle jediného přeživšího svědka, Noela Odella, vystoupali do výšky 8605 metrů.

V roce 1933 se našel Irvinův cepín ve výšce 8560 metrů a až v roce 1999 Malloryho tělo, které ukrýval led v 8155 metrech. Podle všeho došlo k tragédii v době, kdy se už oba horolezci slaňovali zpět do základního tábora.

Tělo Irvina ani jeho fotoaparát, který by mohl zdolání vrcholu prozradit, se prozatím nepodařilo najít.

Otevření cizincům

V dalších letech se nepodařilo podobné výstupy napodobit i proto, že Nepál zavřel do roku 1950 cizincům hranice. Ihned poté začala další vlna překonání nevlídné hory.

V roce 1952 se uskutečnila úspěšná švýcarská expedice, která ovšem neměla za cíl výstup na vrchol, ale průzkum území z Nepálu. Nejvýš vystoupali Raymond Lambert a šerpa Tenzing Norgay, kteří dosáhli výšky 8595 metrů. Tato šerpova zkušenost se stala zásadní pro další úspěchy.

Ať žije Hillary!

Do oblasti se dostal také horolezecký nadšenec, Novozélanďan Edmund Hillary. Ten si k sobě přibral právě zkušeného Tenzinga Norgaye a 29. května 1953 uskutečnili prvovýstup na horu.

Přitom Hillary viděl sníh poprvé v životě až ve svých 16 letech díky školnímu výletu do hor. Od té doby byl horami však doslova posedlý a již v roce 1946 měl značné zkušenosti, když procestoval všechny vysoké hory na Novém Zélandu.

Žádná fotografie

Když se výprava dostala k úbočí Mount Everestu, vydala se první skupina ve složení Charles Evans a Tom Bourdilon na vrcholek. Kvůli špatnému kyslíkovému přístroji Evanse se dostali „jen“ do výšky 8500 m. n. m.

Rozhodl tedy až druhý výstup, kterého se už účastnil Edmund Hillary a tentokrát byl úspěšný. Na vrcholku setrvali Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem pouhých 15 minut.

Hillary na místě pořídil několik fotografií včetně Tenzinga, držícího cepín s nepálskou a britskou vlajku. Žádná fotka Novozélanďana na vrcholu hory ovšem neexistuje. Šerpa prý neuměl s aparátem zacházet.

Lze to i bez kyslíku

V dalších letech proběhly další desítky výstupů, většina s použitím kyslíku. Našli se i takoví dobrodruzi, kteří pokořili horu bez kyslíku. Prvními průkopníky se stali v roce 1978 Peter Habeler a Reinhold Messner.

Tím prolomili dlouhodobé předsudky, že podmínky na hoře jsou neslučitelné se životem, a stali se světoznámými osobnostmi.

Čekací fronta

Od té doby se mnohé změnilo a lidé se k hoře sjíždějí jako k turistické atrakci a čekají dlouhé fronty na to, aby mohli nejvyšší vrchol dobýt. Vybírají se již ověřené trasy, kde jsou připravená záchytná lana i žebříky.

K dispozici mají také mnohem lepší vybavení, než měli dobrodruzi v minulém století. A přesto zde stále umírají, protože hora byla, je a zůstane nevyzpytatelnou přírodní chloubou.