Zabit čtyřmi různými způsoby a pohřben v temné bažině. Kdo byl muž, kterého příroda dokonale uchovala po dvě tisíciletí? Rána do hlavy, škrcení, proříznuté hrdlo a nakonec utopení.

Tělo Lindowského muže ukrývá tolik otázek, kolik ran utržilo. Co nám keltská minulost skrývá pod vrstvami rašeliny? Byla to vražda, nebo rituál?

Je 24. květen 1984 a na britském rašeliništi Lindow Moss u Wilmslowu, asi 25 kilometrů od Liverpoolu, probíhají běžné těžební práce.

Ten den ale těžaři při práci narazí na zvláštní hnědočerný útvar a zprvu vůbec netuší, že drží v rukou dva tisíce let staré tajemství. Objevují lidskou nohu, dokonale zachovanou díky kyselému a chladnému prostředí mokřadu. Ale tím to rozhodně nekončí.

Přivolaní archeologové se brzy pouštějí do výzkumu a ten je zavede na cestu hluboko do minulosti. Z bažiny je vyproštěno tělo muže, kterému se později začne říkat Lindowský muž.

Čtyřikrát mrtvý

Stáří těla určují odborníci na druhou polovinu 1. století našeho letopočtu. O běžnou mrtvolu ale v žádném případě nejde, tělo je ve výjimečně dobrém stavu, vrásčitá kůže, vlasy, dokonce i obsah žaludku přežívá celá staletí.

Jenže to nejpodivnější přichází až s forenzním rozborem. Pitva odhaluje, že muž nejenže zemřel násilnou smrtí, ale pokusů o vraždu bylo hned několik.

Utržil ránu do hlavy, byl škrcen tenkou smyčkou, měl proříznuté hrdlo – a přesto bylo konečnou příčinou smrti utopení. Jak je možné, že se někdo pokusí zabíjet hned čtyřmi způsoby najednou? A co bylo cílem tak složitého usmrcení?

Znaky obětní liturgie

Podle některých archeologů může mít způsob smrti Lindowského muže hlubší symboliku. Způsob, jakým byl usmrcen, připomíná tzv. trojí smrt, starokeltský rituál obětování, při němž oběť zemřela prostřednictvím tří různých prvků.

Úder do hlavy zastupuje zemi, škrcení vzduch, utopení vodu. Nejde o výmysl moderních badatelů, analogické případy jsou známé z keltských mýtů i dalších archeologických nálezů. Je možné, že se muž stal obětí náboženského rituálu?

Někteří odborníci soudí, že mohl být vysoce postaveným členem společnosti, možná dokonce druidem, tedy knězem nebo poradcem keltských vůdců. Jiní spekulují, že šlo o symbolického zástupce, obětovaného v době krize, například během hladomoru nebo před bitvou.

Ale mohl být zabit i z úplně jiných důvodů, jak poznamenal britský archeolog Rick Turner (1948–2018): „Způsob jeho smrti působí promyšleně. Byla v tom symbolika, nikoli náhoda.“ Skutečně se díváme na oběť pohanských bohů? Nebo je to celé jen romantizující hypotéza?