Absolutně postrádají pud sebezáchovy. Na první pohled jsou to blázni, ale i oni se svými dechberoucími kaskadérskými kousky zapsali do historie.
Po první světové válce jako by se zejména v Americe roztrhl pytel s nadšenci do létání. Řada vojenských pilotů začíná předvádět odvážné kousky ve vzduchu. První muži a ženy se odvažují vystoupit za letu na křídla dvouplošníku. Nechybí mezi nimi ani 20letá servírka Lillian Boyerová (1901–1989) z Nebrasky.
Za svou kariéru předvede celkem 352 vystoupení, většina z nich přitom spočívá právě ve vzdušné procházce.
Na Niagaře nezbohatla
Zaopatřit se finančně na stáří. To je představa 63leté americké učitelky Annie Edson Taylorové (1838–1921), s níž se rozhodne podniknout velmi riskantní výlet. 24. října 1901, v den svých narozenin, se nechává zavřít do dřevěného sudu, speciálně vyrobeného na zakázku a vystlaného matracemi. V něm se pak vrhá z Niagarských vodopádů. Její „plavba“ trvá zhruba 20 minut.
Pro tehdejší lidi je to téměř k neuvěření, ale Annie přežije jen s drobným šrámem na hlavě. Sice si díky svému kousku získá na čas zájem médií i nějaké ty peníze, ale nejde o žádné závratné jmění. Navíc jí uteče manažer i s jejím sudem, který funguje jako reklamní tahák.
Spoustu finančních prostředků musí nebohá dáma vynaložit na soukromé detektivy, aby zlosyna vypátrali…
Dobrovolně ve vodní mučírně
Až příliš lidí ho napodobuje. Harry Houdini (1874–1926), americký kouzelník maďarského původu, tuší, že musí přijít s nějakým novým kouskem. Ne nadarmo se mu přezdívá „Mistr úniku“ nebo „Král pout“. Ohromenému publiku 21. září 1912 v Berlíně poprvé předvádí svůj útěk z vodní nádrže, do níž je ponořen hlavou dolů. Kotníky má přitom upevněné v horním víku nádoby.
I když si později hollywoodští scenáristé spojí tento odvážný kousek, známý jako čínská vodní mučírna, s Houdiniho smrtí, s realitou to nemá nic společného.
Kouzelníkovi se trik vždy zdařil.
Facebook
Twitter
RSS