Stoupáte schod po schodu nahoru, zatáčka… Ale vždyť tady jste už byli! Ne, v realitě toto schodiště postavit neumíme. Zato na papíře či monitoru nám dokáže pořádně zamotat hlavu.

„Je to nemožnost ve své nejčistší formě,“ nechá se slyšet jeden z jeho tvůrců, Roger Penrose.

Vytvoří na 2500 objektů, ze kterých lidem spadne brada. Vždyť vypadají na první pohled neproveditelně! To je švédský grafik a 3D umělec Oscar Reutersvärd (1915–2002). Zřejmě právě on přijde jako první s vizí nekonečného schodiště.

Ke slavné podobě ji ale dotáhne až tandem otce a syna – psychiatra a lékaře Lionela Penrose (1898–1972) a hlavně matematika a držitele Nobelovy ceny za fyziku Rogera Penrose (*1931).

To jméno jste již možná zaznamenali. A pokud ne, rozhodně znáte jeho blízkého spolupracovníka Stephena Hawkinga (1942–2018).

Kde se stala chyba?

„Chyba není v jednotlivých částech, ale v jejich spojení dohromady,“ vysvětluje Roger Penrose princip, jak fungují schody vedoucí stále nahoru, nebo, chcete-li, stále dolů.

Náš mozek oklamou důmyslnou hrou perspektivy, kterou můžeme nakreslit, ale nemůžeme ji vybudovat ve skutečném světě. Naše smysly jsou zvyklé na určité fungování světa, a jakmile se udělá krok vedle, zmatou se.

Stejný je i případ dalšího slavného díla tohoto dua – tribaru, neboli Penroseova trojúhelníku. Ten spojuje tři trámy v pravých úhlech, čímž porušuje hned několik zákonů euklidovské geometrie.

Zejména ten říkající, že součet úhlů v každém trojúhelníku musí činit 180°. Trojúhelník Roger představí v britském Žurnálu psychologie roku 1958 a nemožné schodiště jen o rok později tamtéž.

Stoupání a klesání

Nizozemský umělec Maurits Cornelis Escher (1898–1972) se specializuje na paradoxy perspektivního kreslení. A to by v tom byl čert, aby si neoblíbil také Penroseovo schodiště!

Pouhý rok po Rogerově publikaci podivného schodiště nakreslí klášter s neobvyklou střechou: Mniši tu chodí po zacykleném schodišti. Pojmenuje ho Stoupání a klesání a vydobude si s ním ještě větší slávu než oba Penroseové dohromady.

Však se nemožnému schodišti dodnes říká také Escherovo. A rozhodně to nebude jeho jediný majstrštyk. Zaměřuje se na topologii, matematický obor zkoumající prostor. Sem spadá třeba i Möbiova páska. Escher ji přetaví na stejném principu do smysly matoucího Vodopádu.

Cyklický zázrak

Rochesterský technologický institut, což je soukromá newyorská univerzita, pustí v roce 2013 do světa video natočené studentem magisterského programu filmové tvorby Michaelem Lacanilaem.

Snímek zdánlivě dokumentující skutečné Penroseovo univerzitní schodiště je natočen jednoduchým střihem tak, že kdo jde po schodech nahoru, vyjde za chvíli zespoda na místo, ze kterého vyšel.

Schodiště má být dílem architekta Rafaela Nelsona Abogandy, který ho coby cyklický zázrak architektury zbuduje v 60. letech. I Rafael je ovšem smyšlený.

Vtipný internetový hoax ovšem někteří vezmou tak vážně, že se vypraví až na univerzitu, aby se po zázračném schodišti mohli také projít!