Podle dochovaných dokumentů přichází Tarrare na svět kolem roku 1772 na francouzském venkově, nedaleko Lyonu. Vyrůstá jako hubený chlapec, ve svých 17 letech neváží ani 50 kilogramů.

Od svých předků zřejmě dostal do vínku výkonný metabolismus, protože již v té době mu nedělá problém spořádat během jednoho dne desítky kilogramů masa. Pro rodiče se proto brzy stane přítěží a musí odejít z domova.

Vydá se do světa a připojí se ke skupině kočovných komediantů. Svými představeními láká v Paříži davy užaslých a zároveň znechucených diváků – každý chce být svědkem toho, jak se cpe kameny a živými zvířaty.

Tajná zbraň

Jeho neobvyklých schopností se později rozhodne využít armáda. Francie vede válku s Pruskem a generál Alexandre de Beauharnais (1760–1794) vidí v Tarrareovi velký potenciál.

Rozhodne se provést experiment – do dřevěné krabičky umístí dokument, naservíruje ji jedlíkovi a počká, až projde tělem. Některý z jeho nebohých asistentů má pak za úkol zjistit, zda je dokument stále čitelný.

Pokus proběhne úspěšně a Tarrare je vyslán na svou první misi. V převlečení se má vplížit do nepřítelových řad a v žaludku doručit přísně tajnou zprávu francouzskému zajatci.

Daleko se však nedostane – kromě toho, že neumí ani slovo německy, ho prozradí jeho odpudivý odér a podezřele ochablá postava. Po několikahodinovém mučení se ke všemu přizná, pruský generál se ale slituje a špiona propustí.

Silnější než vůle

Po návratu do Francie je umístěn do vojenské nemocnice a pevně doufá, že mu lékaři od jeho věčného hladu pomohou. Podrobí ho běžné léčbě – ve snaze uhasit chutě mu podávají ocet, tabák, opium a další medikamenty, avšak bezvýsledně.

Naopak, Tarrare má snad ještě větší chuť k jídlu než kdy předtím! Neuspokojí ho žádná porce, natož ty směšně mrňavé nemocniční.

Ze svého pokoje často utíká a přetahuje se se psy o zbytky jídla, sestry ho několikrát načapají při upíjení odebrané krve ostatních pacientů. Někteří dokonce tvrdí, že v záchvatech hladu hoduje na tělech nebožtíků v místní márnici.

Poslední kapkou je roku 1794 zpráva o záhadném zmizení 14měsíčního dítěte – Tarrare je z nemocnice vyhoštěn a na čtyři roky se po něm slehne zem.

Zůstává záhadou

Naposledy je spatřen v nemocnici ve Versailles, nejen hladový, ale také uprostřed těžkého boje s tuberkulózou. Ten roku 1798 prohrává.

Během pitvy se lékaři nestačí divit šířce jeho jícnu a velikosti žaludku pokrytého vředy, který zabírá téměř celou břišní dutinu. To však není jediné, v čem je i po smrti výjimečný.

Zápachem, který jeho mrtvé tělo obklopuje, předčí i několik dní tlející kopu mrtvol. Po pár okamžicích už je tak nesnesitelný, že musí být pitva ukončena, přestože tělo stále skrývá řadu odpovědí.

Podle novodobějších odborníků za neovladatelným hladem pravděpodobně mohla stát zvýšená činnost štítné žlázy nebo poškozená amygdala – část mozku, která má mimo jiného vliv právě na hlad.