Cosi se za nocí vkrádá do příbytků lidí v Tanzánii a pase se na svých paralyzovaných obětech. Některé z nich, převážně ty mužské, prý navíc i znásilní.

Dokáže prý měnit podobu, ale nejčastěji se zjevuje jako jednooké monstrum s lidským tělem a démonickými křídly. Co je tento podivný vetřelec zač?

Říkají mu popobawa, což ve svahilštině doslova znamená „netopýří křídlo“. Stvoření má mít mnoho různých podob. Někdy nabývá lidské formy, jindy zase zvířecí. Umí se zjevit také v podobě surrealistického monstra jako vystřiženého z děsivé noční můry.

Ze svědeckých výpovědí ale vyplývá, že jeho oblíbenou podobou je humanoid s netopýřími křídly, špičatýma ušima, děsivými drápy na pařátech a jedním velkým okem uprostřed jeho odpudivě vyhlížející hlavy.

Má-li člověk štěstí, zůstane popobawa nespatřen a projeví se „pouze“ aktivitami připomínajícími řádění poltergeista. Jeho přítomnost ohlašuje intenzivní sirný zápach nebo závan kouře, který zjevení provází bez ohledu na to, jakou formu na sebe zrovna bere.

V noci pak z neznámých důvodů napadá spící vesničany. Zprávy o jeho útocích přicházejí z východoafrického souostroví Zanzibar, které patří k Tanzánii. S jakým podivným útočníkem se tamní vesničané potýkají?

Jde o skutečnou nebezpečnou entitu, nebo se přízrak rodí pouze v mysli domnělých obětí?

Své oběti dusí

Pokud se někde popobawa objeví, je prý pravděpodobné, že na člověka fyzicky zaútočí. Útoky jsou to kruté a agresivní. Nejčastěji tvor člověku sedá na hrudník a pomalu ho drtí, zatímco se oběť dusí.

Pozorování a útoky údajných démonů mají tendenci přicházet ve vlnách a téměř vždy s sebou přinášejí masovou hysterii. Zřejmě první zaznamenaný útok v moderní době se odehrává v roce 1971, kdy jistá vesnická dívka vykazuje znaky posednutí.

Náhle začne mluvit drsným mužským hlasem nebo vydává nepřirozené ohlušující zvuky a kolem ní se vznáší zápach síry. Sousedé jsou tehdy přesvědčeni, že to způsobuje Popobawa.

Zásah mocného šamana, při kterém obětuje kozu, dívce sice pomůže, ale démon se nejspíš jen přesune na další oběť Vzápětí totiž přichází lavina dalších hlášení od lidí, kteří jsou přesvědčeni, že je popobawa napadl, a na ostrovech vypuká panika.

Lidé se bojí opustit své domovy a ozbrojení muži v noci hlídkují v ulicích. Útoky ustanou až v dubnu roku 1972, kdy je zastřelen bývalý prezident Zanzibaru a viceprezident Tanzánie šejk Abaid Amani Karume. Umlčela démona prolitá krev, nebo jeho zmizení s atentátem nesouvisí?

Spojení s politikou

Další vlna útoků přichází v roce 1995, kdy vesničané na ostrově Zanzibar prohlašují, že se jim do domů vkrádá humanoidní monstrum s dlouhým ocasem.

Nemocnice tehdy přijímají řadu pacientů se zlomenými kostmi nebo jinými zraněními, které přisuzují právě tomuto tvoru. Jednou z obětí je tamní farmář Mjaka Hamad. „Cítil jsem, jak mě něco drtí. Nedokázal jsem pochopit, co se to se mnou děje.

Máte pocit, že křičíte, ale nemáte hlas,“ líčí Hamad. „Napadlo mě, že je to popobawa a přišel mi udělat něco strašného, ​​něco sexuálního. Je to horší než to, co dělá se ženami. Nevěřím na duchy, možná proto to na mě zaútočilo.

Možná zaútočí na každého, kdo nevěří,“ dodává s obavami. Také tuto vlnu v roce 1995 provází neklid v politické scéně vyvolaný ostře zpochybňovanými volbami v Zanzibaru.

Útoky démona provázejí také sporné volby a následné občanské nepokoje v letech 2000 a 2001. Že by popobawa byl jen jakousi zvláštní reakcí na politické dění?

Je to jen v hlavě?

Okolnosti, při nichž se vlny údajných útoků spouštějí, vedou některé odborníky k závěru, že by mohlo jít o jakousi reakci na stres, který se projevuje různými způsoby a jedním z nich jsou i záhadné epidemie či masové hysterie.

Jenže tomu zase odporuje zatím nejsilnější vlna útoků z roku 2007, kdy byl na tamní na politické scéně klid. Pro další znalce je popobawa s nejvyšší pravděpodobností projevem spánkové paralýzy. S tou opravdu nese mnoho shodných znaků.

Je ale možné, že spánková paralýza najednou postihne mnoho obyvatel jedné oblasti? To není příliš pravděpodobné.  Přesný původ zanzibarské entity tak zůstává nejasný.