Ocelářský magnát Andrew Carnegie: Ženu vydědil už před svatbou

Od jednoho z nejbohatších lidí Ameriky by čekali víc. Místo pohádkové svatby si však ocelářský magnát Andrew Carnegie bere 22. dubna 1887 o více než 20 let mladší Louisu Whitfieldovou jen za přítomnosti třicítky přátel a příbuzných.

Starý mládenec, na kterého – tedy spíš na jeho majetek tehdy čítající 20 000 000 dolarů (dnešních 350 000 000 dolarů) – si brousily zuby houfy nevěst, překvapí už předmanželskou smlouvou. Louisa se v ní zříká jakýchkoliv nároků na manželovo jmění. Ten s ním má totiž jiné úmysly…

Zvláštní dáma

Seznámili se v domě jejího otce a při společných vyjížďkách na koních v Central Parku probrali kdeco. „Nechci se provdat za někoho úspěšného, spíš bych chtěla pomáhat svému choti na cestě k úspěchu,“ svěřila se svému spolujezdci mladá žena.

Carnegie (1835–1919) jí na oplátku vyprávěl o tom, že nemá v úmyslu jen tak „držet“ svůj nahromaděný majetek, ale že by ho chtěl dát na dobročinnost.

Carnegieho hromadění jmění neuspokojuje.

Bohatství ho nebaví

Carnegie už v dětství čte spoustu knih a zajímá se o vše nové. Například se naučí ovládat telegraf, což mu pomůže získat práci u železniční společnosti. Na profesním žebříčku postupuje zdárně výš, vydělává víc, naučí se své peníze investovat.

Za občanské války vzroste význam ocelářství, na něž se pak Carnegie zaměří. V letech 1875–1900 vybuduje své ocelářské impérium. Po čase však zjistí, že ho řízení vlastní společnosti a hromadění jmění už neuspokojuje. Tehdy se přestěhuje z Pittsburghu do New Yorku, kde se seznamuje s Louisou.

Svatby s Louisou se dočká až po matčině smrti.

Matka odháněla nevěsty

„Můj syn si nemůže vzít jen tak někoho,“ netají se svým názorem Andrewova matka Margaret (1810–1886). Právě s ní sdílí luxusní apartmá v newyorském hotelu Windsor. Všechny potenciální kandidátky na vdavky šmahem zavrhne a poslušný a oddaný syn neprotestuje.

Pak se objeví Louisa. Ani ta matčiným sítem neprojde, a tak musejí zrušit zasnoubení. Scházejí se však dál, i když je jasné, že ke svatbě za Margaretina života nedojde. Nakonec se vezmou v dubnu 1887. „S Lou mi začal nový život!“ říkává s oblibou Carnegie. Jmění už nehromadí, ale naopak je rozdává na bohulibé účely.