Palírna Ardbeg vyslala v roce 2011 na mezinárodní vesmírnou stanici vzorky whisky a nechala je tam nerušeně zrát po tři roky. Cílem experimentu bylo zjistit, jak mikrogravitace ovlivňuje chování terpenů neboli látek zodpovědných za chuť některých jídel a také zlatavého alkoholického nápoje, který pije půlka planety.
Z ruského kosmodromu Bajkonur se v říjnu 2011 na palubě rakety Sojuz vydává 32 vzorků destilátu ke hvězdám. Stejný počet je uschován v obdobných podmínkách na Zemi. Nezbývá než čekat. Destilát putuje do kosmu ve speciálních ampulích, tzv. MixStix.
Ty obsahují tekutinu a jemné dřevěné hobliny, které materiálem odpovídají normálnímu opálenému barelu po bourbonu z amerického bílého dubu, a jsou od sebe oddělené skleněnou pečetí.
V momentě, kdy je zlomena, dojde ke smíšení a celý proces může začít.
Jak vám chutná?
Vzorky se ze svého výletu do výšky přes 400 kilometrů vracejí na Zemi po 971 dnech, v září 2014. Následně se nechají ještě chvilku zrát. K testům, kterých se účastní i odborníci z NASA, a degustaci se tak vesmírná pálenka dostává až v září minulého roku. Analýza se sestávala ze tří fází – plynové a kapalinové chromatografie a samotné starosvětské ochutnávky.
V plynné složce se nápoje takřka neliší, i obsah alkoholu mají téměř stejný, podrobný chemický rozbor však ukazuje značné rozdíly. Díky působení mikrogravitace se do destilátu sice uvolnilo mnohem více dřevěných částic, ale v obsahu ligninu, což je složka přímo zodpovědná za specifickou dřevitou chuť, dalece vedou vzorky pozemské. Největším překvapením je však ochutnávka sama.
Zředěný destilát voní po kouři, černém likéru, chutná po pečeném ovoci a rašelině s dojezdem připomínajícím antiseptické hašlerky a kouř z pálené gumy.
Jinými slovy, je poměrně odporný.
Facebook
Twitter
RSS