„Měl jsem pocit, že se vznáším,“ vypovídá jeden z mužů, který se účastnil neobvyklého experimentu neurologa Michaela Persingera. „Slyšela jsem Boží hlas,“ tvrdí další účastnice výzkumu. Profesor si mne ruce.

Je přesvědčen o tom, že se mu právě podařilo odhalit tajemství víry. Ale je tomu skutečně tak?

Náboženská víra už celá staletí budí pozornost filozofů i učenců.  Ti si neustále ptají, odkud se náboženské vize a extatické prožitky věřících lidí berou. Jsou reakcí na setkání s nadpřirozenem? Působí v našem světě síla, která je nad lidské chápání?

Nebo je náboženské vytržení pouhým produktem našeho mozku? Tyto otázky v současnosti řeší obor zvaný neurotologie. Klade si za cíl objasnit, k čemu v naší hlavě při duchovních prožitcích dochází.

Část neuroteologů je přitom vedena snahou prokázat, že lidský mozek je schopný vnímat Boha, druhá naopak chce Boha redukovat na lidskou fantazii.  Podaří se neuroteologům vyřešit odvěkou otázku vzniku víry?

Podivné dění v mozku

Skupina vědců se naklání nad záznamy elektromagnetické aktivity mozku lidí s duchovními prožitky. „Podívejte se, to je velmi zajímavé, v této části dochází k útlumu,“ upozorňuje jeden z výzkumníků své kolegy.

Při pokusech v laboratořích neurologové zjišťují, že ve chvíli náboženského vytržení se u některých lidí objevují záchvaty (epilepsie) v oblasti spánkového laloku.

Znamená to, že různé náboženské vize jsou pouhými halucinacemi vznikajícími v důsledku nějaké mozkové poruchy? Jenže v některých případech stejný jev sleduje více lidí najednou.

Proslulý je zejména takzvaný Sluneční zázrak v portugalské Fátimě, který zaznamenaly tisíce svědků. Existují snad kolektivní halucinace? A proč se duchovní prožitky objevují u pouhých čtyř procent všech epileptiků? Neměli by mít náboženské vize všichni takto nemocní lidé?

Co dokázala „Boží helma“?

Americký neurolog Michael Persinger (*1945) nasazuje účastníkům výzkumu takzvanou „Boží helmu“, což je nástroj, který pomocí magnetického pole stimuluje spánkový lalok. Lidé jsou u vytržení.

Zažívají pocity levitace, někteří slyší Boží hlas – zkrátka mají podobné pocity jako při náboženské extázi. Profesor je nadšen. „Pokud lze náboženské zážitky uměle vyvolat, pak je Bůh produktem lidského mozku,“ tvrdí. Je to skutečně tak jednoduché?

Proč navzdory mimořádnosti prožitků pouhá dvě procenta zkoumaných osob popsala svou zkušenost jako náboženskou? Persingerovi odpůrci navíc viní profesora ze sugesce.

Když byl totiž pokus zopakován, aniž by lidé věděli, o co se jedná, k podobným zážitkům nedocházelo. Kromě toho duchovní prožitky často doprovázejí zázračná uzdravení, nalezení pramene či proroctví. Těžko tedy všechny považovat za pouhé halucinace.

Podaří se tajemství víry někdy objasnit? Nebo jde o komnatu, která pro nás navždy zůstane zamčená?