Saň a lev krutě se bijí. Bruncvík váhá, komu pomoci. „Pro lva jsem vyšel, nelze jinak nežli lvu pomoci,“ řekne si nakonec a vytasiv meč udeří na zelenavou, kovově lesklou saň s devíti hlavami.
Lev je pro české poměry poněkud exotické zvíře, které nikde od Aše po Jablůnkov v lesích nepotkáte. Zoologické zahrady u nás nejspíš ve středověku také nebyly na každém rohu. Naskýtá se tedy otázka, kde se vlastně v českém znaku lev vzal a proč.
Žádný Bruncvík, žádný lev
No přece Bruncvík. Do světa vyrazí, aby si lva do znaku vydobyl, pomůže mu v boji s drakem a vyslouží si tak jeho věrnost. I když je příběh o Bruncvíkovi tak slavný, že je skoro oficiální (vždyť ti dva mají společnou sochu i na pražském Karlově mostě), nic to nemění na faktu, že je to jen legenda, na které není pravdivého vůbec nic. Dokonce ani Bruncvík.
Ten je nejspíš pohádkovým mixem německého knížete Jindřicha Lva (1129–1195), kterýžto pochází z Brunšviku, a Přemysla Otakara I.
(1155/1167–1230), ten ovšem lva jako heraldický symbol nepoužívá.
Vymyšlený Dalimil si vymýšlí
Lev není u nás ani tehdy zvíře neznámé. Křesťané by mohli vyprávět. Vždyť oblíbenou kratochvílí římského císaře Nerona (37–68) bylo jejich předhazování lvům. Později o nich vyprávějí rytíři vracející se z křížových válek, a dokonce je lze vidět ve zvěřincích některých evropských vládců. Slavná Dalimilova kronika tvrdí, že roku 1158 český kníže Vladislav II.
(asi 1110–1174) získává od císaře Fridricha I. Barbarossy (1122–1190) královský titul a k tomu erb se lvem. To je však výmysl, ostatně stejně jako samotný Dalimil. Lev se sice objevuje koncem 12. století na přemyslovských mincích, ovšem pouze jako obecný symbol.
Znakem Českého království je tehdy černá orlice.
Kde se vzal druhý ocas?
Jako heraldické znamení se u nás lev poprvé objeví v roce 1213. Na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1160/1165–1222). Jestli už tehdy dvouocasý, není jisté. Každopádně první prokazatelně dvouocasý lev, ve skoku a v červeném poli, tedy v podobě, v jaké se s drobnými obměnami zachová dodnes, se objevuje až v roce 1247.
Tehdy ho jako své erbovní znamení přijímá z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II. (1233–1278), který vládne spolu se svým otcem Václavem I. (1205–1253). „Druhý ocas podle jedné teorie symbolizuje právě tuto spoluvládu,“ říká historik Josef Kolář. Když roku 1253 usedne Přemysl po otcově smrti na český trůn, ponechá si tento erb jako znak českého krále.
Vůbec poprvé se objevuje se všemi současnými proprietami v roce 1321 v Pasionálu abatyše Kunhuty.
Facebook
Twitter
RSS