Podle posledních výzkumů je pravděpodobné, že předkem velryb byl nepříliš velký býložravec zvaný Indohyus.

Zpěv velryb mnohým námořníkům symbolizoval volání dálek. Možná ani posádku zaoceánských křižníků nenapadlo, jak zvláštní rodokmen velryby mají.

Evoluční vývoj si vždy dokáže přichystat nějaké překvapení. V době, kdy savci již ovládali souši, se zdálo, že oceány jsou jim navždy zapovězené. Ovšem, někteří z nich hledali své útočiště právě ve vodě. A na život ve vodě se tito savci později adaptovali.

Tento fakt je vědecké obci znám už dlouho. Záhadou však zůstávala konkrétní evoluční linie, která nechala vzniknout velrybám. Někteří vědci byli kupříkladu přesvědčeni, že mezi předky velryb, ale i delfínů, lze zařadit hrochy.

Jenže hroši pobíhají po Zemi nějakých patnáct milionů let, kdežto velryby tu jsou podstatně déle.

Nyní je však zřejmě už jasněji. Živočich pojmenovaný Indohyus raoellidae, který svým vzhledem připomíná kančila vodního, byl pravděpodobně posledním článkem před definitivním sestoupením některých savců zpět pod vody oceánů.

S velrybami má řadu společných znaků, mimo jiné třeba skladbu zubů. Indohyus žil v době zhruba před 50 miliony lety, tedy relativně krátce před tím, než se ve světových mořích objevily první velryby. Z malého Indohya se tak během evoluce stal kolos, vážící několik desítek tun.