Myslel si, jak ji potěší. Místo toho se císařovna-vdova potácí v mdlobách. K smrti ji vyděsil ohňostroj, který pro ni v roce 1264 nechal připravit její syn, císař Li-Cung.

Kdo by to byl čekal, že ji tak vyleká, vždyť Čína je kolébkou ohňostrojů…

Prý hledají lék na nesmrtelnost. Místo toho čínští alchymisté smícháním dusičnanu draselného, síry a uhlí vyrobí střelný prach. Původně jím ládují duté stonky bambusu, které házejí do ohně. Ohlušující výbuchy těchto primitivních petard mají zahnat zlé duchy.

V 10. století je Číňané rovněž přidělávají k šípům, které vystřelují proti nepříteli. Bambus nahradily papírové trubičky, často opatřené zapalovací šňůrou. Roku 1100 se už císař Chuej-Cung (1082–1135) těší z pohledu na velký ohňostroj.

Pro pobavení poddaných i králů

Evropa je ohromená. Po seznámení s vynálezem střelného prachu objevuje i ohňostroje, které se záhy stávají neodmyslitelnou součástí nejrůznějších oslav a svátků.

V roce 1486 světelnou podívanou pro poddané oslaví například svoji svatbu s Alžbětou z Yorku (1466–1503) anglický král Jindřich VII. (1457–1509).

V éře renesance vyrůstají v Itálii školy pro výrobce ohňostrojů jako houby po dešti. Jejich absolventi se ve společnosti těší velké úctě.

Jeden, který má roku 1685 na starost atrakci během oslav korunovace anglického panovníka Jakuba II. (1633–1701), se za své dílo dokonce dočká odměny v podobě pasování na rytíře.

Dílo chemiků

Konec jednobarevných ohňostrojů! Přídavek mědi se postará o modrou barvu, soli stroncia o červenou, chlorid vápenatý o oranžovou, chlorid barnatý o zelenou. Italští chemikové dodají ohňostrojům celou paletu barev, až oči přecházejí.

Také se postarají o jejich rozličné tvary. Ohňostroje 19. století jsou už jen krůček od těch dnešních…