Olšanské hřbitovy obětem moru nestačily

Mrtvoly padají dolů jedna za druhou. Šachty kolem kostela, zasvěceného morovým patronům, pohlcují další těla jako nenasytná bestie. Vylidňují se celé pražské ulice. Pohřbívá se za městskými branami a už není kam…

Na Olšanských hřbitovech byly původně pohřbívány oběti moru.

Morové rány sužují české země i v 16. století. Mrtví přibývají geometrickou řadou, proto se roku 1558 pražská městská správa rozhodne k ráznému činu. Od rytíře Viléma z Hradešína kupuje pozemky za městskými hradbami, na nichž se dříve nacházela osada Wolšany, a zřizuje zde morový hřbitov, který se i v dalším století rychle plní.

Při velké epidemii moru, která Prahu postihne v roce 1680, je sem pohřbeno přes 32 000 mrtvých. Dalších 12 000 zemřelých přinesou morové roky 1713–1714. Těla stále přibývají. Na sklonku 18.

století už i tento hřbitov začíná být malý.

V podzemí kostnice uprostřed Čestného vojenského pohřebiště odpočívají vojáci, kteří padli za Velké války.

Stále málo prostoru

Habsburský císař Josef II. (1741–1790) proto v roce 1787 přikazuje, aby se původní morový hřbitov stal ústředním katolickým hřbitovem pro pražské čtvrt, ležící na pravém břehu Vltavy. Úložiště obětí moru se mění na řádné pohřebiště a vzniká nový hřbitov s označením II. Jak se Praha rozrůstá, opět ale brzy nestačí.

Roku 1839 proto přibývá prostor dnešního hřbitova III., v roce 1862 hned dvě další místa k uložení ostatků – pohřebiště IV. a V. Tím ale rozšiřování Olšanských hřbitovů stále nekončí. Postupně se jejich počet vyšplhá až na deset.

Dnes jsou v celém areálu v různé podobě – v hrobkách, hrobech a urnách, kolumbáriích a rozptylových loukách – uloženy na dva miliony mrtvých a Olšanské hřbitovy se pyšní řadou stavebních dominant.