Jeho příběh je důkazem toho, že i ty nejvzdálenější sny se mohou stát skutečností. Je plný bolestivých pádů, zklamání, posměšků a ponížení, ale také nezlomné vůle a odhodlání.

Tenhle Brit se jmenuje Michael Edwards (*1963), do sportovních dějin ale vkročí jako Orel Eddie. Je s největší pravděpodobností nejhorší skokan na lyžích všech dob. Přesto je populárnější než řada kolegů se zlatem na krku.

Velké sny

Už od dětství sní o velké sportovní kariéře. Po olympiádě. Ale talent nemá. Vůbec žádný.

Má silné brýle, pěkných pár kil navíc a živí se jako štukatér. Jeho odhodlání je ale silnější. Vstupenku mezi elitní společnost pod pěti kruhy si zkouší neúspěšně vydobýt v judu, volejbalu, jezdectví a sjezdovém lyžování.

V něm je uskutečnění svého snu nejblíže. Jen těsně mu unikne nominace na Zimní olympijské hry v Sarajevu v roce 1984. Pak se vrhá na sport, který žádný jeho krajan neprovozuje: skoky na lyžích. „Už jako malý kluk jsem chtěl být lyžař a kaskadér.

Skoky spojovaly obojí. A příprava na olympiádu byla laciná. Jen deset liber denně za pronájem můstku.“ Stěhuje se do amerického Lake Placid, kde bere soukromé hodiny od kouče Chucka Berghorna. Skáče ve vypůjčeném vybavení. Na nové nemá.

„Boty byly velké, musel jsem nosit šest párů ponožek.“ Aby ušetřil, přespává v autě, kravíně nebo psychiatrické léčebně.

 

Poslední vítěz

V roce 1987 reprezentuje svou zemi na mistrovství světa v Oberstdorfu. Končí beznadějně poslední. Má však štěstí v neštěstí. V té době totiž může každá země vyslat jednoho sportovce do každé olympijské disciplíny.

Eddie tak začne balit kufry na olympiádu v kanadském Calgary. V závodech na obou můstcích končí sice znovu bezkonkurenčně poslední s 30 až 50metrovou ztrátou na vítěze.

Diváky však chlapík s váhou 82 kilogramů a silnými brýlemi, které se mu při skocích zamlžují, baví stále víc. Čím hůř skáče, tím je oblíbenější. Na konci olympiády už je oslavován jako král.

Pár slov mu při závěrečném ceremoniálu věnuje i sám šéf organizačního výboru Frank King (1929–2004):

„Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel.“ Sto tisíc přihlížejících diváků na stadionu začne v ten okamžik skandovat: „Eddie, Eddie.“