Parkur pod lupou: Kůň za čtvrt miliardy a české zaprášené zlato

Co byste si koupili za čtvrt miliardy korun? Někdo plnou garáž luxusních aut, někdo malé soukromé letadlo. V roce 2018 za takovou částku pořídí Petr Kellner své dceři Anně koně. Ale ne jen tak ledajakého. Desetiletá klisna Catch Me If You Can totiž pochází ze stáje slavného parkurového jezdce a její hodnota není ve světě parkuru žádnou výjimkou.

Parkur je sportovním benjamínkem, vzniká teprve v 18. století. V Anglii v té době vychází zákon o povinném ohrazení pozemků. To zkomplikuje práci honáků, kteří musejí na koních překonávat ohrady a další překážky. Záliba prorůstá do armády, kde se důstojníci předhánějí, kdo skočí dál a výš.

Dychtiví vojáci zápolí poprvé roku 1865 v irském Dublinu. Tehdejší překážky ale vůbec nepřipomínají ty dnešní. Skáče se zejména přes obyčejné klády. O pár měsíců později se tytéž disciplíny představí v Paříži, diváci ale znechuceně kroutí hlavami. Závodí se totiž na nepřehledných přírodních úsecích, a tak jezdci častokrát nejsou vidět.

Parkur je stálicí olympijského programu, poprvé se na něm objeví v roce 1900.

Sedněte si lépe

Díky tomu se parkur přesouvá do arén, čímž startuje zlatá éra. Mladý sport, kde soupeří zejména muži z armádních řad, kvete v Rakousku, Francii, Španělsku či Itálii. A právě v poslední zmiňované zemi se dějí psí kusy. Důstojníci zkouší, co vše mohou na koních přeskočit. Na ořích přelétávají auta, zdi či lidi.

Odvrácenou stranou jsou zranění, a tak italský parlament zakáže vojákům účast na různých jezdeckých kláních. Na vině je ale nevhodný posed. Vše změní Federico Caprilli (1868–1907), armádní kapitán, který zavádí tzv. lehký sed, při němž je jezdec v mírném předklonu.

Ostřílený Federico Caprilli si díky svému revolučnímu stylu podmaní řadu soutěží.

Jednou si nahoře, jednou dole

Ještě větší popularitu parkuru zajistí olympijské hry, které se v roce 1900 konají v Paříži. Překážkovou disciplínu opanuje Belgičan Aimé Haegeman (1861–1935). Rozhodčí hodnotí styl, ale také čas, za který dráhu překoná.

Když se sport osvědčí, zavádí ho také do moderního pětiboje. Parkur se postupně stává nedílnou součástí olympijských her, zlatou medaili v něm získá i Československo.

Děje se tak v roce 1928, kdy důstojník František Ventura (1895–1969) se svým koněm Eliotem zvládne bezchybně zdolat všechny překážky. Sport si sice udrží fanoušky, ale v posledních letech spíše paběrkuje.

Parkur není jen obyčejné ježdění na koni, stojí za ním precizní práce a striktní trénink.

Začátek konce?

V Česku ho zpět k životu přivádí Anna Kellnerová (*1996), jež se představila i na poslední olympiádě. Se svými kolegy vybojovala patnáctou příčku v parkurovém závodě družstev. Upoutá na sebe pozornost skrze svého koně jménem Catch Me If You Can Old.

Jeho cena se totiž pohybuje kolem 250 milionů korun! Mnohem méně pozitivní zájem vyvolá moderní pětibojařka Annika Schleuová (*1990). Při závodě nedokáže zkrotit koně, a tak ho několikrát přetáhne bičem.

Ruku k dílu přiloží také trenérka. Na obě ženy je podáno několik trestních oznámení, nakonec ale vyváznou bez trestu. Zároveň zesílí hlasy kritiků, které volají po vyškrtnutí parkuru z olympijských disciplín. Temné scénáře se ale prozatím nenaplnily.