Jasnovidec Hans Finger se dlouhá léta skrývá před hněvem svého někdejšího zaměstnavatele. Vůdce nacistického Německa mu totiž dává za vinu prohru německých vojsk v Sovětském svazu. Nyní je však Hitler po smrti a Finger vylézá ze svého úkrytu. Opravdu se už nemusí ničeho obávat?

Ať už se jejich věštby naplnily či nikoli, astrologové ve Třetí říši si nikdy nemohli být jisti svým životem. Mnozí z nich byli zavražděni či odsouzeni ke krušnému pobytu v koncentračním táboře.

Ani ti, kterým se podařilo vyváznout z tohoto zrádného období se zdravou kůži, nebyli v bezpečí. O tom se mohl přesvědčit senzibil Hans Finger (†1946), který sloužil samotnému Hitlerovi.

Hněvu svého bývalého nadřízeného totiž možná neunikl ani poté, co Hitlerovi zazvonil umíráček. Nebo lze pro Fingerovu tajemnou smrt najít nějaké jiné vysvětlení?

Rady ze záhrobí

Fingerova hvězda stoupá vzhůru. Po úspěšném obsazení Ukrajiny německými vojsky obdrží jako odměnu za své věrné služby vilu v hodnotě dvou set tisíc marek. Tu mu z vděčnosti daruje sám Vůdce. A co konkrétně pro něj známý astrolog a senzibil vykonal?

Finger je prý velice zdatný ve vyvolávání duchů. Na Hitlerovo přání údajně povolává z onoho světa zesnulé německé vojevůdce, například proslulého sjednotitele Německa Otto von Bismarcka (1815 – 1898).

Válečníci poněkud neochotně diktátorovi radí, jak si má v boji o Evropu počínat. Jenže na všechno zřejmě jejich vědomosti nestačí, nebo si Hitler jejich rady špatně vyloží, a tak nakonec pro Vůdce skončí tažení do Ruska fiaskem.

V zimě roku 1943 nacisté prohrávají v bitvě u Stalingradu. Diktátor zuří a hledá, na kom by si mohl vybít vztek. Jeho zrak padá na Fingera a Hitler vydává rozkaz k jeho internaci v koncentračním táboře.

Jenže astrolog na tento rozsudek smrti nečeká a do konce války není k nalezení. Vyhnul se tak Vůdcově trestu?

Osudná seance

Záhadný senzibil se ukáže až v roce 1946. Tehdy se přihlásí u amerického psychologa Gustava Marka Gilberta (1911 – 1977), které pečuje o nacistické pohlaváry během norimberského procesu.

Gilbert zaujímá vůči Fingerovi zdrženlivý postoj, avšak několikrát se sejdou, protože bývalý Hitlerův jasnovidec předává psychologovi neocenitelné postřehy o osobnostech obviněných nacistů.

Jedním ze souzených byl také polní maršál Wilhelm Keitel (1882 – 1946).

Ten podobně jako ostatní odsouzení tvrdil, že pouze plnil příkazy, a proto se necítí být vinen. Keitelovi ovšem výrazně přitížilo nalezení jeho písemného rozkazu z roku 1941, v němž vyzývá důstojníky bojující na východní frontě, aby za každého zabitého německého vojáka bylo popraveno padesát až sto komunistů.

Keitel se zuřivě hájí, že jeho podpis na listině dal Hitler zfalšovat. Fingerovi to nedá a rozhodne se tuto možnost prověřit. V jednom z norimberských domů uspořádá 20. září spiritistickou seanci, na níž přizve i Gilberta. Podaří se zúčastněným navázat kontakt s Hitlerovým duchem?

Podivná sebevražda

Finger odchází ze seance smrtelně bledý. Vůdcův duch prostřednictvím média zásadně popřel, že by Keitelův podpis zfalšoval. Tím však jeho vystoupení neskončilo. „Tak jsem si vás přece jen našel, Fingere!“ sdělil v závěru setkání senzibilovi výhrůžně.

Mohl by přízrak Fingerovi ublížit? Když se Gilbert připravuje k návratu do vlasti, povšimne si novinového článkuSebevražda Hitlerova astrologa. Píše se v něm, že Finger vyskočil skrz okno z pátého patra činžovního domu.

Přitom v ruce svíral pero, které mu kdysi daroval Vůdce. Přivolaní vyšetřovatelé se pozastavují nad tím, jak křehký astrolog mohl okno prorazit. Síla, jíž byl Finger vyhozen z okna, byla totiž tak mocná, že by ji stěží dokázalo vyvinout několik lidí současně.

Jenže jasnovidcův byt byl uzamčen zevnitř. Mohl se tedy astrolog přece jen zabít sám? Inspektor Guttenberg do hlášení napíše zvláštní poznámku:

„Finger pravděpodobně uvolnil síly, s nimiž si celá léta lehkomyslně zahrával.“ Co tím chtěl kriminalista naznačit? Věřil snad, že Fingera zavraždil Hitlerův pomstychtivý duch?